Miláček Bady

4. června 2012

23. října jela mamka do Lázní kde byla 5 týdnů. Za tu dobu co byla mamka pryč jsme si doma vyloženě užívali, nikdo nám nerozkazoval a nikdo neříkal, co máme dělat a co ne. Jednou večer mě napadlo že by jsme si měli pořídit psa velkého, hezkého, hlídacího psa.

 

 

Protože asi 2 měsíce před tím bratrovi ukradli ze dvora kolo. Tak sem řekla taťkovi, že by jsme si mohli koupit dalšího pejska. No a tak to všechno začalo. Zapnula jsem si počítač a začala hledat štěňata většího vzrůstu. Až jsem narazila na dvouměsíční štěňata Rhodéského Ridgebacka,  zavolala jsem taťku a ukázala jsem mu, jak by vypadal v dospělosti.

 

Taťkovi se moc líbil, taťka váhal, protože máme dvě fenky Yorkshirského teriéra, jednu fenku kříženého jezevčíka a v té době ještě fenku zlatého Retrívra a tak se taťka bál koupit si psa. Ale řekl, ať zkusím na ten inzerát zavolat. Druhý den jsem tedy zavolala a paní mi řekla, že je ještě mají a že stojí 1000 Kč.

 

Řekla jsem to doma taťkovi a druhý den jsme jeli do Prahy pro pejska. Jako první k nám přiběhl nejsvětlejší pejsek, nechal se pohladit a zase hned utekl. Hned jsem konstatovala, že si ho vezmeme domů. A tak jsem tam běhala mezi pěti štěňátky a chytala ho.

 

Když jsem ho konečně chytla, vzala jsem ho do náruče a pevně jsem ho držela, aby mi nespadl, pejsek se hodně třásl a hodně se bál, nasedli jsme do auta a jeli. Skoro celou cestu prospal, když jsme dojeli domů, pustili jsme ho po dvoře a pak jsem si ho vzala domů, taťka z něho byl unešený a pořád na něj volal a mazlil se s ním.

 

Když se mamka za dva týdny vrátila domů, to bylo pozdvižení. Jéje, ta nadávala, ale my jsme se nedali a uhájili jsme se. Za těch pár měsíců, co ho máme, už stačil zdemolovat boudu, vystrašit mojí sestru, zakousnout jednoho holuba a sedm slepic. Mamka ho moc nemá ráda, ale zvykla si.

 

Sestra si moc nestěžuje, ale bojí se ho, protože na ni skočil na procházce a od té doby se mu vyhýbá obloukem. Jen já a taťka ho máme moc rádi, taťka se s ním furt mazlí, ale nejradši ho mám stejně já. Chodíme spolu na procházky, kde se většinou Bady vykoupe a samozřejmě ušpiní nejen sebe, ale i mě.

 

Ale i přesto ho mám nade všechno ráda. Bady je prostě velký milovník s velkým srdcem. Vždycky, když odcházím do školy, kouká na mě se smutnýma očima a je smutný celý den. Když ale přijdu ze školy, je šťastný jak blecha, protože ví, že je doba mazlení a vrhne se na mě jako divá zvěř.

 

Dá to hodně sil udržet se na nohou, aniž byste spadli a nebo nebyly ušpinění. Bady je možná trochu zlobivý, ale co můžu dělat, když na mě kouká těma svýma psíma smutnýma očima? Nemůžu dělat nic, protože mu nemohu odolat a musím ho aspoň trochu pohladit nebo podrbat.

 

Chodili jsme spolu tři měsíce na cvičák a hodně jsme toho spolu prožili, zvlášť když vidí psa, který se mu zalíbil a chce si s ním hrát, to se potom točím dokola a nevím, co mám dělat, protože má takovou sílu, že ani já na něho nestačím. Už se těším, až budou prázdniny, protože chci jet s Badym na výcvikový tábor.

 

Tak doufám, že nám to tam půjde a že nebude zlobit. Včera mě napadlo, že bych mohla zkusit upéct psí sušenky a tak jsem si sedla k internetu a hledala jsem recept. Na Googlu jsem si vybrala jeden, který se mi moc líbil a tak jsem si všechno připravila a poté jsem vše smíchala a udělala těsto.

 

Pak jsem z toho vykrajovala kytičky a prasátka a čtverečky. Dala jsem to upéct a pak jsem jednu sušenku vzala a dala ji Badymu, nejdřív ji vyplivnul, ale pak ji snědl. Běhala jsem s ním skoro celý den venku a mazlila se s ním a opravdu je to jediný pes, který si přijde pro pohlazení a ne jen kvůli tomu, že chce, aby ho někdo drbal nebo hladil celou hodinu.

 

Oproti našim psům je prostě úplně jiný. Shrnu-li moje vyprávění, tak se přidávám k tomu, že pes je nejlepší přítel člověka. Protože Bady mi dává lásku, kterou já dávám jemu, podrží mě, když je mi smutno, je se mnou, když to nejvíc potřebuju, dává mi pocit bezpečí a hlídá mě, aby se mi nic nestalo.

 

Badyho mám moc ráda a nevím, co bych si bez něho a jeho dušičky počala. Dává mi vše, co u všech postrádám a nenacházím. Proto se máme moc rádi a jsme nerozlučná dvojka. Vyrostlo mezi námi zvláštní pouto, které neumím popsat, pouto, které jsem ještě nikdy s žádným psem neměla.

 

Je to moje psí láska a jsem mu za všechnu jeho pomoc moc vděčná a každý den mu to oplácím. I když vím, že všechno, co pro mě dělá, mu oplatit nedokážu. Je to prostě báječný pes, který je mi velmi oddaný, a já jsem zase oddaná jemu. A snažím se, aby mu bylo dobře a nic se mu nestalo.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?