Moje štěstí

Zdravím, povím Vám příběh, který se stal jednoho krásného večera a díky tomuto večeru mám doma malé čtyřnohé štěstí, které mi rozzářilo svět :)

Bylo to přesně 30.10 kolem 21:00, kdy jsem se byla se svojí přítelkyní projít venku. Byla docela zima. Seděly jsme na hřišti a povídaly si. Všimla jsem si, že kolem prošel mladý kluk a já se ještě rozplývala nad koťátkem, které držel v ruce. To jsem ještě netušila, že v nejbližší době bude koťátko v mé náruči. Ale zpět k příběhu. O pár minut později se klučina vracel, ale už bez koťátka. Bylo mi to divné. Začala jsem to řešit s polovičkou, že se mi na tom něco nelíbí. A měla jsem pravdu. Pár minut, co prošel klučina zpět domů, se objevilo to samé koťátko, které držel v náruči. Přiběhlo ke mě a začalo se lísat. Jenže já, snad největší milovnice koček, jsem jí samozřejmě nemohla nechat aby se trápilo. Okamžitě jsem si jí vzala pod bundu a zahřála. Celá se klepala. Chuděrka. Bohužel přítelkyně má bratry, kteří jsou alergičtí na kočičí chlupy, tak jsem jí musela dát do sklepa na tu noc. Dala jsem jí tam přepravku, deku, mikinu, zašla rychle něco koupit k jídlu, připravila jí misky s vodou. Byla v hrozném stavu - podvyživená, špinavá, zažranou špínu na nosánku (které se pomalu, ale jistě zbavujeme), smradlavá, měla chuděrka spálené vousky (mám pocit, že jí mučili, jak hladem, tak i jinými věcmi, které radši nechci ani vědět). Dávala jsem si budík každé dvě hodiny a chodila jí kontrolovat. Ráno jsem vstala, věděla jsem, že veterinář má od 9 hodin. Spěchala jsem tam aby se mi na ní co nejrychleji podíval. Byla začervená, roztoče v uších, zablešená. Už je to týden 14 dní co mám Miu doma, dostává se z toho všeho, konečně vypadá jako krásná kočka, ale bohužel, vousky jí zůstaly takové jaké měla :( ale vím, že jí nedám a budu se o ní starat tak nejlépe, jak jen umím. Je to moje takové štěstí, které mi spadlo z nebe :)

Uděleno: 75 bodů

Mája