Mourek 4.

21. dubna 2012

Tak jsem si žil přesně tak, jak jsem si představoval. Až jednou. Vůbec nevím, co se stalo, probral jsem se v křoví s obrovskými bolestmi, nemohl jsem zavřít tlamičku, byl jsem úplně vysílený. Byl jsem přesvědčený, že to jsou poslední chvíle mého pozemského života.

 

 

Dál přenechám vyprávění paničce, protože si z toho kromě těch obrovských bolestí skoro nic nepamatuji. Takže přebírám vyprávění. Moureček zase někam zmizel, což se u něj stávalo pravidelně. Ne, že by jsme si na to zvykli, pokaždé jsme prožívali obrovský strach, hledali jsme ho, volali.

 

Skoro na všech sloupech a zastávkách prakticky pernamentně vysely papíry s jeho popisem, adresou a telefonním číslem. Takže Moureček byl známý skoro po celých Roztokách, protože jeho výpravy se neomezovaly pouze na několik přilehlých zahrad.

 

Jednou v sobotu odpoledne přišel jeden známý, celý zkroušený. Že prý v jednom křoví leží asi Mourek, ale je určitě mrtvý. Popadla jsem přenosku a s maminkou napůl šílené jsme letěly na uvedené místo. Když jsme ho uviděly, málem jsme omdlely.

 

Pohled to byl příšerný - deformovaná hlavička s utrženou čelistí, plná zaschlé krve. Když jsme se trochu vzpamatovaly, chtěly jsme ho odnést domů, aby měl hrobeček na naší zahrádce. V tom mi přišlo, jako kdyby vydal slaboučký zvuk. A opravdu!

 

Ještě žil! Letěly jsme k veterináři domů.Naštěstí byl doma. Když ho viděl, řekl jen 2 slova - ukončit trápení. Uprosily jsme ho, aby s námi jel do ordinace a pokusil se ho zachránit. Udělal to pro nás, operoval mu čelist, ale připravoval nás na to, že naděje na přežití je minimální.

 

Co dodat. Trvalo to dlouho, střídaly jsme se u něj ve dne v noci, hlídaly kapačky a prostě všechno, co se dalo. Cca po 4 dnech pootevřel obě očička, a po 6 dnech dal najevo, že chce mimo pelíšek na WC. To už jsme si říkaly, že je vyhráno. Ale ještě dlouho trvalo, než čelist srostla natolik, že mohl sám po trošičkách začít sám jíst.

 

Ale přežil!!!! Hlavička mu zůstala sice deformovaná, ale mohl sám jíst a ŽIL!!!
Říkali jsme si, že všechno zlé pro něco dobré, že tento příšerný zážitek si bude pamatovat a že se přestane toulat. OMYL!!! Sotva se jakžtakž zmátořil, začal se toulat znovu!!!

 

Nemohli jsme tomu uvěřit, byli jsme zoufalí. Ale zavírat ho doma prostě nešlo, utrápil by se. Takže jsme dalších pár let prožili skoro v nepřetržitém strachu.
A jak to všechno dopadlo? To zas příště.

 

 

 

 

Přidáno: 56 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?