Můj první Silvestr doma

Ahoj kamarádi. Ten den začal jako každý jiný. Ráno jsem pandu vzbudil kolem šesté hodiny a šli jsme na procházku. Pak domů, ale to už jsem slyšel občas divné zvuky. Odpoledne jak jsme šli, tak najednou pár metrů za námi nějací kluci začali pouštět petardy.

Jsem se vám tak lekl, že jsem chtěl utéct z vodítka, ale panda mě nepustila. Vypadalo to jako v těch kreslených filmech, když chce někdo běžet, zabírá na místě, ale stojí. Sama se strašně lekla, natož co já. Vzala mě do náruče a uklidňovala. Tak jsme si řekli, že to rychle projdem a domů. Jenže jak jsme šli, tak lidi prostě začali šílet a stříleli. Já jen rychle rychle domů, ale ještě jsme to měli nějaký ten kousek.

Pořád jsem se díval po nebi, jestli někde neuvidím ty divné barevné věci. Jak jsme došli, tak jsem si řádně oddychl, uff. Ale čím byla blíž pozdní hodina, tím to bylo horší. Sice pravda jednou dobou jsem usnul a ať se dělo, co se dělo, vůbec mě to nezajímalo. Ale o půlnoci to začalo. Začal jsem doma i štěkat, chtěl jsem to zastrašit, ale nepomohlo. Tak mě panda vzala do náruče a postavila doma na parapet. A už jsem to všechno viděl. To vám bylo barev. A dokonce jsem se uklidnil, protože jsem to viděl a panička u mě stála a hladila mě.

Tak jsem se neměl čeho bát. Ještě asi týden na to taky sem tam někdo vystřelil. A to jednou na prochajdě, byl jsem na volno a najednou nějaka rána. Chtěl jsem tam rychle běžet a zastrašit to štěkáním, ale panda zakřičela a já musel poslušně k ní. Ještě že jsem poslechl, kdo ví, jak by to dopadlo. Takže kamarádi. Dávejte na sebe pozor a raději doma pěkně lehněte a buďte v klidu. Barney

Přidáno: 40 bodů.

Barney