Můj šťastný život.

28. srpna 2010

Povím vám jeden psí příběh. Narodila jsem se ještě s devíti sourozenci, krásného 1. května 1984 v malém městečku kousek od Teplic, kde jsem strávila svůj krásný život. Opravdu jsem si ho užila.

Moji páníčci si přijeli pro štěně asi tak v polovině června a nás tam bylo deset,a všichni jsme vypadali skoro stejně.Jenom jeden bráška byl větší než mi všichni a strašně zlobil naší maminku,ta ho vždycky vzala za kůži za krkem a vysvětlila mu ,že to není správné.. Ale páníčkové chtěli holčičku.No a teď si vyberte.,já měla to štěstí,vybrali si mě,a jela jsem domů.Nevěděla jsem proč mě odnášejí v náruči a ostatní tam zůstávají.To jsem pochopila až později.Doma už na mě čekal nový pelíšek a granulky abych si v novém domově rychle zvykla.To mi nedělalo problém, hned jsem tam byla doma,všechno jsem řádně prozkoumala,no to abych se vyznala,až budu sama doma.

 

Blížily se prázdniny,páníčkové měli volno,tak byli ty první měsíce se mnou,to bylo fajn. Byli jsme hodně na chatě a na dovolené u jezera ,do vody mě ale nedostali ani za nic.Páníčkové mě učili jak se mám chovat.Dávali mi různé příkazy a když jsem je správně udělala vždy jsem dostala odměnu a to se mi moc líbilo. Také jsme chodili na cvičák a tam mě toho naučili trochu více,protože tam vědí jak na štěňecí neposluchy.

 

Prázdniny utekli jako voda.Nastal čas být doma sama,ještě jsem nevěděla jaké to je. První den byl katastrofa,,mohla jsem po celém bytě,ale když přišli páníčkové,byl byt jako po boji.Ubrus ztržený ze stolu a tím pádem i všechno co na něm bylo. Já byla šikovná holka vůbec jsem se o ty střepy rozbitých hrníčků nepořezala. Jindy zase byly překousané elektrické kabely,vyškrábaná omítka,rozkousané boty,nejlepší byly kožené. Páníčkové vždycky když přišli domů,tak dělali že se na mě zlobí,ale já zalehla do svého pelíšku a tak jsem se zmenšila,že jsem tam ani nebyla vidět. A jak jsem tak rostla ,chodili jsme na procházky,jezdili na chatu a užívali jsme si ,to jsem byla poslušná.

 

Nejvíce jsem chodila na výlety s mladým páníčkem, ten jezdil na kole a já jsem běžela podél kola..To jsem neměla na žádné blbosti čas ,protože by mi páníček ujel,to kolo jelo přeci jen docela rychle. To jsem potom byla příjemně unavená a doma po malém občerstvení jsem si spokojeně schrupla .

 

Jinak jsme chodili do lesa na procházky a to byl pěkný kus od našeho baráku. Hrozně jsem se bála bouřky a rachejtlí. Když jsme byli na procházce a někde se ozvala velká rána,tak jsem se tak lekla,že jsem vzala nohy na ramena a běžela a běžela.A vždycky rovnou domu,tam jsem štěkala pod barákem a páníčkové co byli doma říkali Benjinka je tady sama a přišli mi otevřít. Ale malý páníček který zůstal v lese mě tam dlouho hledal,tak když jsem přiběhla domů ,panička mu vždycky zavolala,že už jsem doma.A to se mu hrozně ulevilo a šel také domu. Dostala jsem vyhubováno,ale všichni byli rádi,že se mi nic nestalo. Až se tomu divili že jsem nevběhla pod nějaké auto nebo tak. Nástrah je pro takového pejska na světě plno. Určitě jsem měla prostě štěstí.

 

No a takhle jsme spolu žili a měli se rádi dvanáct let.

 

Přidáno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?