Můj začátek života

18. listopadu 2012

„Mňau“ mňoukla kočička Micinka. Čekala, až se jí narodím já a moji sourozenci. Moje maminka byla mladá, když jsme přišli na svět. Bylo jí jen osm měsíců, ale starala se o nás moc krásně. Doopravdy byla starostlivá a šťastná kočičí máma.

 

 

A když jsme na světě byly dva měsíce, přijela se na nás podívat jedna dívka, které říkali Jana. Mazlila se se mnou a mými dvěma bratry. A říkala, že si mně odveze k ní domů do Popovic. Od návštěvy uběhl měsíc a k nám přijela nějaká ženská a strčila mě do přepravky a přepravku do auta. Pak jsme jeli asi tři hodiny a v mém novém domově mně postavili do pokoje a Jana mi lichotila „ No ty jsi, ale krásné koťátko, budeme ti říkat Lízinka.“

 

Opatrně jsem vylezla z přepravky a schovala se pod postel. Moje nová panička a její maminka mě nechaly v pokoji, abych to tam prozkoumala. Měla jsem tam připravené granule a tak jsem trochu ochutnala. Vedle byl pelíšek, tak jsem neváhala a zdřímla si po dlouhé a únavné cestě. Panička se mi celý zbytek dne věnovala a když šla spát, tak jsem se uložila do svého pelíšku.

 

Další den následoval stejně, hrála jsem si a prozkoumávala nový domov, občas jsem si zdřímla. Večer se panička ukládala do postele a mně to nedalo a zkusila jsem si k ní vlézt. Ze začátku se na mě zlobila, ale pak se koukla na moje krásné oči a nechala mě, abych se u ní mohla uvelebit. A tímto okamžikem byl můj pelíšek u paničky v posteli, ale jí to vůbec nevadilo, zvlášť, když jsem předla jako kolovrátek.

 

Mých prvních čtrnáct dnů v novém domově bylo krásných, až na to, že se mi občas stýskalo po mamince a sourozencích. Poté mě panička opět dala do přepravky. A já měla smíšené pocity. Těšila jsem se domů za maminkou, ale už jsem si zvykla na nový domov a na nové lidi. Tentokrát mě nestrčila do auta, ale nesla přepravku v ruce.

 

Asi za půl hodiny mě položila na pult a otevřela dvířka a na mě koukala nějaká paní s bílým oblečením a mluvila na mě: „No tak pojď ven ty černobílá kouličko.“ Byla jsem totiž u veterinářky. Všechno probíhalo v pohodě, až na svrab v uších, který jsem měla ještě ze Svatoňovic. Dala mojí paničce kapky a pochválila mě jak jsem byla hodná. Potom se nakonec zeptala jak se jmenuji, panička jí odpověděla, že Lízinka.

 

„Jejda“ podivila se ta paní v bílém. Panička hned začala vyzvídat, co se děje a paní veterinářka říká: „ Vždyť máte kocourka“. „Cože?“ podivil jsem se, tak já jsem kluk. Panička z toho byla také překvapená, ale už mě nepřejmenovávala, protože jsem si zvykl na jméno Líza. Pak jsme došli domů a panička samozřejmě volala svojí sestře, tetě, babičce, že nejsem Líza, ale Lízák.

 

Tak takhle utíkal můj první podzim, dováděl jsem na zahradě, motal jsem se všude, kde to šlo, chytal myšky. Když jsem chytil první myš, panička mě chválila a měla radost. Tak od té doby jsem mohl také konečně pomáhat v domácnosti. Jednoho teplého listopadového večera jsem se po večeři vydal na toulky. Jdu k sousedům a vidím otevřené dveře. Tak se jdu podívat, co tam je zajímavého.

 

Právě že nic, byl jsem v kotelně. Na chvilku jsem si odpočinul. Ale pak jsem si říkal, že bych měl jít domů, ale co to nevidím, dveře byly zavřené. Tak jsem čekal a čekal než je někdo otevře a z čekání jsem usnul a spal až do rána. Ale to jsem neměl dělat, protože panička se o mě bála, volala mě, lákala na masíčko z konzervy, ale já domů nepřišel. Poté mě volala i v noci, ale nedovolala se mě.

 

Až ráno jsem se vzbudil a dveře byly otevřené, tak jsem honem pospíchal domů. Panička měla radost a vítala mě jako bych doma nebyl celý měsíc, a já byl spokojený. A dny zase ubíhaly a já jsem se jednoho dne probudil do bílé krajiny. Utíkám ven, abych mohl vidět tu bílou krásu kolem. To je sníh, říkala mi panička. Ze začátku sníh studil, ale mně to nevadilo, protože jsem chytal sněhové vločky.

 

Ve sněhu jsem dováděl, blbnul, i odpočíval. Jednoho večera mi panička dala misku s žrádlem do kuchyně a já se divil proč. Byl totiž Štědrý den. A to jsme večeřeli všichni dohromady. Poté se celá rodina přesunula ke stromečku, tak jsem šel za nimi. A dokonce jsem dostal i dárek, byla to hračka. A pak i druhý, byly to konzervy Whiskas. Poté jsem ulehl a spokojeně jsem si užíval Vánoc. Pokračovat nebudu, každé dny už jsou podobné a už jsem vyrostl. Letos jsem oslavil své druhé narozeniny.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?