Můj život v útulku

4. září 2013

Nejdříve se vám musím představit. V útulku jsem dostala jméno Žofinka, jsem střední kříženec neurčité rasy a můj věk byl odhadnut asi na 4-5 let.

Mé začátky v útulku nebyla žádná sláva! Strach, strach a zase jenom strach! Z počátku se ke mě v útulku nesměl nikdo přiblížit! Můj chrup dával jasně najevo, že ho chci použít na svou obranu! Schovávala jsem se v boudičce do nejtemnějšího kouta a nechtěla jsem s nikým komunikovat. Čenich jsem vystrčila jen když byl v okolí naprostý klid a nebo jsem v noci pozorovala noční oblohu a přemýšlela o tom, jaká je na tom světě nespravedlnost že jsem musela skončit v útulku. Všichni se mě báli jen jeden venčitel se mě nebál. Ten za mnou chodil do kotce a nosil mě dobroty. Svůj úkryt jsem ale neopustila. Jen v noci, když byl všude kolem klid, jsem se odvážila vyjít ze svého útočiště a posbírat ty pamlsky co mi ten venčitel přinesl. Čas plynul a já si začala pomalu zvykat na každodenní přísun těch dobrot. A i když jsem sváděla vnitřní boj se svým strachem, tak vůně těch dobrot byla silnější než strach! A já se pomalu ale jistě vysoukala z boudičky na světlo boží! Zatím jsem ty pamlsky sbírala ze země kam je ten hodný člověk položil ale netrvalo dlouho a já se osmělila vzít si tu dobrotu od něj z ruky! Opatrně a pořád připravená na to, že v případě potřeby kousnu! No a pak jsem si vyzkoušela i procházku s tím venčitelem (já mu budu říkat náhradní páníček). Ale nasadit mě obojek? Vyloučeno! Tak mě náhradní páníček přehodil přes hlavu smyčku a vyšli jsme z kotce Řeknu vám, že ta první procházka nebyla žádná sláva! Byla jsem neustále ve střehu, zuby stále vyceněné a na všechno ve svém okolí jsem vrčela a štěkala. Když jsme se vrátili z procházky vklouzla jsem do kotce a byla ráda, že už to mám za sebou. Náhradní páníček mě chtěl uvolnit tu smyčku, sáhnul mě za krk a já ... raf! A kousla jsem ho do ruky! Dnes už vím že jsem udělala chybu ale náhradní páníček se na mě nezlobil. Jen se na mě smutně podíval a povídal, že to se nedělá! Poprvé v životě jsem se zastyděla ale to kousnutí už jsem zpátky vzít nemohla! Čas plynul, náhradní páníček za mnou chodil pravidelně do mého kotce a já si pomalu zvykala na to ... že mě má někdo rád!
A další útulkové procházky? Den ode dne jsem se lepšila a procházky s náhradním páníčkem byly pro mou bolavou dušičku tím nejlepším lékem. Chodili jsme spolu na kopec nad útulkem, odpočinuli jsme si ve stínu šípkového keře a v pamlskovníku náhradního páníčka se vždycky našla nějaká dobrota. Po nějaké době jsem se nechala i pohladit a když jsem usoudila, že mě ze strany náhradního páníčka nic nehrozí, tak jsem se otočila na záda a nechala se drbat na bříšku. A že bych náhradního páníčka chtěla kousnout? Dnes už mi může dát ruku do mé tlamičky a já? Kdepak kousnout! Přece nebudu kousat toho, s kým je mi tak dobře!
Musím se vám ale k něčemu přiznat! Poslechněte si můj příběh, jak jsem utekla z útulku. Já už jsem si zvykla, že za mnou každý den přijde můj náhradní páníček. Potom mi ale náhradní páníček odjel na dovolenou a já zůstala v kotci sama. Každý den jsem čekala kdy se objeví ale on stále nepřicházel. Tak jsem se rozhodla, že ho půjdu hledat sama! Při úklidu kotců jsem využila toho, že vrátka zůstala chvíli pootevřená, já jsem toho využila a vydala se hledat náhradního páníčka. Kde by asi mohl být? Z útulku jsem vyběhla kousek za bránu k šípkovému keři, kam jsme chodili s náhradním páníčkem a kde jsem s ním trávila volný čas při mojich útulkových svačinkách. Sedla jsem si do stínu šípkového keře v domění, že můj náhradní páníček mě tady najde! Ale páníček byl daleko! Čekala jsem na něj pod šípkovým keřem tři hodiny a když nešel tak jsem se pomalu zvedla šla ho hledat do sídliště nad útulkem. Ani tam jsem ho nenašla! Víte jak dlouho jsem ho hledala? Tři dny! Pak se u mě zastavilo to známé auto s nápisem "Pomáhat a chránit", já byla naložena do toho auta a moje cesta vedla zpět do útulku! Už jsem se pomalu loučila s tím, že ještě někdy svého náhradního páníčka uvidím. Jaké bylo moje překvapení, když druhý den se objevil před mým kotcem! To bylo vítání! Má radost ze shledání nebrala konce a já vám byla tak šťastná! To víte že jsme spolu zas vyrazili na procházku a já jsem si ji náramně užívala.
Musím se vám také pochlubit, že na našich procházkách už vodítko nenapínám, občas se otočím po náhradním páníčkovi jestli něco nepotřebuje a co je dost důležité, je můj ocásek. Dříve jsem ho měla zabodnutý do břicha nebo jsem ho courala po zemi jak liška když za sebou zametá stopu a dnes s ním na procházce mávám jak tureckou šavlí! A i když náhradní páníček říkal, že to bude ještě chvíli trvat než budu připravena opustit útulek tak já pro to dělám všechno aby to bylo co nejdříve, to mi věřte. A můj náhradní páníček mi slíbil, že mi pomůže aby to netrvalo dlouho a já byla připravena odejít do nového domova. To víte že na nějaký výcvik to zatím nevypadá ale já potřebuji nejdříve uzdravit svou bolavou dušičku a potom postupně můžu uvažovat o nějakém výcviku. Já tedy moc uštěkaná nejsem ale tohle jsem vám štěknout musela.
Vaše Žofinka

 

Přidáno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?