Na veterině...

16. února 2013

Čas od času se stává, že je potřeba odchytit některého chlupatce a dopravit ho na veterinární kliniku. Jde-li o psa, je postup jednoduchý. Uchopíme vodítko, jeden konec připneme na obojek, druhý konec si omotáme kolem ruky (což nás v případě vlkodava zhusta mrzí) a jde se.

 

 

S kočkami to je o něco složitější. Nejdřív potřebujeme kočku. Najdeme ji nejdříve pohledem, pak sundáme ze skříně přepravku. V ten moment zmizí kočka. Odložíme přepravku a nastává hledání, postupem času se mění na prohledávání, ve finále si nezadá s řáděním gestapa v tiskárně letáků. Postupně najdeme spoustu věcí, které hledáme rok, kočku ani jednu. Vzhledem k tomu, že jich máme šest, začneme podléhat panice a díváme se i do světlíku, za dveře a pod záchodové prkénko.

 

Postupně najdeme všechny kočky kromě té, kterou potřebujeme. Nakonec zcela vyčerpáni najdeme kočku spát v přepravce. Honem zaklapneme dvířka, převlékneme propocené triko a vyrazíme. Po cestě nám lidé uskakují z cesty v domnění, že jedou hasiči. Usedáme v čekárně a tiše si čteme časopis, zatímco z přepravky se linou zvuky mírně ochraptělé cirkulárky. Konečně vcházíme do ordinace a pan doktor lékař se trochu nejistě ptá, co chceme.

 

Ujišťujeme, že jen očkování, ale že náš kocourek má poměrně víc adrenalinu než je zdrávo. Doktor bere rukavice, v kterých by mohl přenášet roztavené olovo a my otvíráme dvířka přepravky. Řev utichá a v kotě se krčí naježená hromádka chlupů. Dodávám si odvahy a vytahuju ven pelíšek i s obsahem. Mňau? zazní tence a kocour se mi vrhá doslova kolem krku. Nos mi vráží pod bradu a ani se nehne. Po dvaceti minutách se ostatním podaří aspoň částečně oddělit kocoura od mého svetru a postavit na vyšetřovací stůl.

 

Stojí jak dřevěná kráva, jen očima se vpíjí do mých. Doktor srdnatě odhazuje rukavice a prohlíží zuby, oči, uši, vše bez odporu. V momentě kdy poleví v ostražitosti a sestřička mu vrazí do zadku teploměr (kocourovi, ne doktorovi) kocour přechází do protiútoku. Několika dobře mířenými údery trhá ženě náušnici i s kouskem ucha, doktorovi páře ruku od lokte po zápěstí a jako tečku prokusuje můj palec až na kost. To už ale leží přibitý šesti rukama v tratolišti krve (naší) a další pár rukou mu rychle a obratně vstřikuje očkovací látku.

 

Za použití chvatů a chmatů nacpeme kocoura do přepravky a navzájem si natíráme rány jodem. Celou cestu domů je v přepravce zlověstné ticho. V předsíni otvíráme dvířka, kocour vychází ven jak císař vracející se z vítězné bitvy, nafackuje nejbližší kočce a jde trucovat do koupelny. My s manželkou se hroutíme do křesla, ona se sklenkou vína, já s pořádným panákem skotské. Zamyšleně cucám prokousnutý palec, zatímco žena si opatrně osahává poněkud větší otvor po náušnici. Nakonec se usměje a praví: “a zítra je odčervíme,jo?“

 

 

 

Přidáno: 70 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?