NÁŠ REK

4. října 2011

Čas letěl dál, jako neřízená střela a mě bylo 12 let. Byly prázdniny a já jela jako každý rok na tábor. Těšila jsem se. Vždyť tam potkám spoustu kamarádů, které jsem celý rok neviděla. Ale něco se zvrtlo.

 

 

Na táboře se mi nelíbilo. Hrozně se mi stýskalo po domově. A co víc, každou noc se mi zdálo o Rekovi. Vždycky přišel, díval se na mě, potom se otočil a pomalu odcházel. Chtěla jsem běžet za ním, ale nešlo to, nějaká neznámá síla mě nechtěla pustit. Chtěla jsem na něj zavolat, ale byla jsem němá. Probouzela jsem se ubrečená a vyděšená.

 

Konečně přišel den návratu. Pospíchala jsem jako nikdy, chtěla jsem vidět svého psa, cítila jsem, že se něco děje. Když pro mě táta přijel, byl nezvykle tichý. „Tati, co je s Rekem?“ ptala jsem se. „Proč se ptáš?“ „Nevím, každou noc se mi o něm zdálo a bylo to moc smutné“ Otec chvíli mlčel, bylo vidět, že přemýšlí. A potom začal mluvit: „Víš, Rek už je hodně starý pes. Nikdo přesně neví, kolik mu je let. U nás je 12 roků a už když přišel, byl dospělý.

 

„Tati!!!“, chtěla jsem odpověď. „Holčičko“, otec mě pohladil, „Rek je nemocný." Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Táta nic neříkal, jen mě pohladil a věnoval se řízení. Když jsme dorazili domů, hned jsem viděla, že je to tak, jak taťka říkal. Rek na mě nečekal a u branky seděl jenom Don. Běžela jsem na dvůr, ale bouda byla prázdná.

 

„Kde je?“, vzlykala jsem. Don se ke mně přitulil a to nikdy nedělal. Pohladila jsem ho, ale chtěla jsem Reka. „Je doma.“ Běžela jsem domů. A tam ležel můj pes zabalený do deky a těžce dýchal. Když mě uviděl, zamával ocasem, ale zůstal ležet. Seděla jsem u něj celou noc a rodiče mě tentokrát ani nehonili do postele. Viděla jsem, že i maminka potají utírá oči a táta občas strnule zírá z okna.

 

Zvěrolékař u nás byl obden. Vždycky psa prohlédl, potřásl hlavou, píchnul mu nějakou injekci a odešel. Venku ještě dlouho mluvil s tatínkem. Viděla jsem, že tatínek vrtí hlavou a potom se oba dívali na mě. Neslyšela jsem, ale tušila. Byla jsem ještě dítě, ale přesto jsem cítila konec, který se blížil.

 

Do školy jsem šla nerada, nechtěla jsem opouštět nemocného Reka. Velmi se mi zhoršil prospěch a to tak, že volali rodiče do školy. Z premiantky, co nosila samé jedničky, se žákovská hemžila čtyřkami. Otec se snažil vysvětlit, že se trápím, ale učitelka neměla pochopení. Doslova řekla, že nebudu kvůli psovi zanedbávat výuku, je to JENOM PES!!! Tehdy jsem poprvé slyšela tatínka na učitelku křičet. Vychrlil na ni,že je bezcitná káča, která by neměla pracovat s žádným živým tvorem, natož s dětmi. Doporučil jí, ať jde prodávat rohlíky, těm její cynismus vadit nebude. Učitelka stála jako opařená a nevzmohla se na slovo.

 

Další den jsem už do školy nešla. Táta mi napsal omluvenku, že jsem nemocná. Dodnes jsem mu za to vděčná. On věděl, jak mi je, aby ne, byl to můj táta. A potom přišel ten den. Rek už se nemohl postavit, byl tak slabý, že vždycky upadl. Odpoledne zase přijel doktor. Tentokrát ale psa prohlédl a podíval se mi zpříma do očí. Okamžitě jsem pochopila.

 

„Ne, já nechci!“ Tatínek mě objal a zašeptal: „Rek má bolesti, nenech ho trápit, nezaslouží si to. Přišel jeho čas, nech ho jít“ Zoufalá jsem se dívala na svého psa a neuměla si představit, že za chvíli tu už nebude. Hladila jsem jeho hlavu, která byla kdysi černá. Jak to, že jsem si nevšimla, že zbělela? Kdy se to stalo? Rek mi zafuněl do dlaně a odevzdaně položil hlavu. Bylo to loučení. Když přistoupil veterinář s injekcí, musela jsem odejít. Naposledy jsem se na Reka podívala a naše pohledy se setkaly. Potom pes zavřel oči a za mnou se zavřely dveře.

 

Ráno jsem se probudila pozdě, celá rozlámaná. Doma bylo uklizeno, Rekovy věci zmizely. Maminka mi mlčky pohledem ukázala ven. A tam, v rohu zahrady, byl malý hrob s dřevěným křížkem a na něm napsáno: NÁŠ REK. Tatínek prý vyráběl křížek celou noc. Šla jsem ven jako ve snu. Sedla jsem si do trávy a zírala na ten nápis. Vedle mě si tiše přisedl Don a položil mi hlavu do klína. Mlčky jsme se spolu dívali na hromádku hlíny. Tam dole, ležel můj pes a mě zbyly jen vzpomínky…

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?