Našel se pejsek

16. ledna 2012

Příběh, který jsem se vám rozhodla vyprávět, se odehrál někdy v roce 2006. Tenkrát mi bylo 16 let. Bydlím v celkem malé a útulné vesničce. A tak je samozřejmostí, že se tady všechny novinky šíří rychlostí blesku.

 

 

Bylo léto, plné slunečných dnů a teplých nocí. Právě tenkrát jsem zaslechla, že se prý po vesnici potuluje nějaký neznámý pejsek. Vzala jsem si brusle a jela se trošku projet. Napadlo mě, že ho třeba někde potkám. Samozřejmě jsem si uvědomovala, že člověk musí být v takových situacích opatrný, ale všichni, co ho už potkali, říkali, že je hodný.

 

Jela jsem po hlavní cestě směrem k centru naší vesničky a viděla jsem ho kousek od potoka. Vypadal vystrašeně, alespoň podle očiček. Než jsem se k němu stihla přiblížit, tak kolem projelo auto a on utekl.

 

Večer jsme byli s kamarády domluvení, že si půjdeme na chvíli sednout do místního baru. Když jsme se tam sešli, tak jsem si všimla, že venku sedí se svými přáteli můj švagr. Jen jsem ho zašla pozdravit, ale sedla jsem si za svými přáteli dovnitř. V celém baru se řešil ten cizí pejsek a jak už to tak na takovýchto místech bývá, i tady se našel nějaký ten zlý člověk.

 

Hned měl jasno a začal mluvit o tom, jak by to byl výborný guláš. To už jsem ale nechtěla dál poslouchat a šla jsem raději ven. V tom okamžiku jsem zjistila, že ten pejsek leží u stolu, u kterého seděl můj švagr a tak jsem si přisedla a chvíli ho pozorovala. Potom mi došlo, že by obsluha u sebe mohla mít granule, protože si sebou občas vodila do práce svého pejska.

 

Poprosila jsem ji o pár granulí. Dostala jsem asi tak plnou hrst. Přišla jsem zpátky k tomu pejskovi a začala ho krmit. Najednou mi švagr dal do ruky telefon a řekl, že už to zvoní, že mám říct sestře, že ho vedu k nim domů. Všechno to bylo strašně narychlo a navíc bylo jedenáct hodin večer. Nakonec mi sestra řekla, ať s ním teda přijdu.

 

Sice už bylo rozhodnuto, že ho beru domů, ale pejsek není člověk, ten vám nedá ruku, když někam jdete a ta cesta měla asi jeden kilometr. Šla jsem znovu za obsluhou a požádala ji, ještě o pár granulí na cestu a o vodítko. Granule jsem dostala, ale vodítko nebylo. Našli jsme jen kus provazu, ale provaz není bezpečný.

 

Kdyby s ním ten pejsek utekl, tak by si mohl ublížit. Nakonec jsem se ho rozhodla použít, jak se říká „jen naoko“. Přeložila jsem ho na půl a dala tomu pejskovi kolem krku. Kdyby mi chtěl utéct, tak by mu ten provázek z krku spadl hned, jakmile bych ho pustila. Šli jsme pomalu, cesta nám trvala asi patnáct minut.

 

Celou dobu jsem mu dávala granule a zkoušela zjistit jeho jméno. Vyzkoušela jsem všechny jména, co mě napadly, třeba „Čárlí, Lord, Falko, Argo, Rek, Rex, Kazan, Art“ a spoustu dalších…, ale na nic nezareagoval. Granule byly snězené a jména mě už nenapadaly a tak jsme šli dál. Šáhla jsem do kapsy a vytáhla tatranku. Kousla jsem si a napadlo mě jméno, které jsem ještě nezkoušela.

 

Kdysi, když nám darovali jednoho Grónského psa, tak se jmenoval Ben a mojí sestře se to jméno nelíbilo. Proto jsme ho přejmenovali na Bucka („Baka“). Už jsme byli skoro doma a já na něj zavolala Bene, on začal jásat radostí a skákat. Pomazlili jsme se a asi tak za dvě minuty jsme byli u sestry.

 

Když mi sestra otevřela dveře, tak jsem jí hned řekla, že se jmenuje Ben a je hodný. Sundala jsem ten provázek a pustila ho. Udělali jsme si kávu a nechali ho, ať si všechno očichá. Samozřejmě dostal plnou misku granulí a vodičku. Asi tak za hodinku se nechal úplně bez problémů vykoupat. Sestra byla ale zkušenější a také opatrnější, co se psů týkalo.

 

Měla obavy, aby nebyl nemocný a nenakazil nám i naše pejsky, které jsme měli na zahradě. Když jsme ho pořádně prohlédli, zjistili jsme dvě věci. Měl červené bělmo v očích a velice zvláštní tetování u zadní nožky, ve slabině. Sestra mi hned řekla, ať zatím moc nejásám, že je možné, že ho budeme muset někomu vrátit. Dohodli jsme se, že když najdeme majitele a on bude mít zájem si Bena vzít zpět, tak mu ho tedy dáme.

 

Hned ráno jsme telefonovali jednomu panu veterináři a dohodli jsme se, že Bena prohlédne. Sedli jsme do auta a jeli tedy na návštěvu za panem veterinářem. Ten Bena prohlédl a řekl, že je v pořádku. Nechali jsme mu vystavit očkovací průkaz a samozřejmě podstoupil všechny možné očkování. Potom se pan veterinář také díval na to jeho zajímavé tetování.

 

Shodli jsme se, že ho tetoval buď někdo, kdo to neumí, anebo by mohlo jít o nějaké neoficiální tetování například soukromého klubu chovatelů. Po delším uvažování jsme se rozhodli i s panem veterinářem, že jeho rasa bude asi krátkosrstá Border kolie.

 

Taky bylo jasné, že se strašně bojí čehokoliv, co je jen trochu cítit čímkoliv, co by mohl pan veterinář použít (např. dezinfekční přípravky…). Hned po tom, co jsme přijeli domů, tak jsme zaplnili internet Benovými fotografiemi a inzeráty. Jeden z nich, je ještě dnes na našich stránkách.

 

Můžu říct, že jsem si Bena opravdu zamilovala a byla jsem hodně ráda, když se jeho původní majitel na žádný z inzerátů nikdy neozval. V době, kdy k nám přišel, tak nás neustále přesvědčoval, že jíst bude jenom granule a tvářil se, že nikdy nic jiného ani nejedl. Zkoušeli jsme různé pamlsky, všechny možné druhy masa, piškoty, polévky, těstoviny.

 

Ale Ben si vždy jen čichl a šel si pro „pískáčka“. Postupem času zjistil, že psi, které máme na zahradě, jedí spoustu věcí a jednou, když byl sám doma, tak se rozhodl ochutnat vepřové nožky, které byli ve vaně, aby se rozmrazili na odpoledne pro ostatní pejsky. Když jsme přišli domů, tak byli ty nožky roztahané po celém bytě a Beneček si na nich zrovna pochutnával.

 

Na jednu stranu bylo dobře, že nikdy neškemral třeba u oběda, nebo u večeře, ale na druhou stranu jsme byli rádi, když začal jíst i ostatní dobroty. S Benečkem znám více zajímavých příběhů, ale ty si nechám na příště. Doufám, že se vám všem tento příběh líbil a slibuji vám, že ještě nějaké příběhy napíši.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?