Návštěva útulku - 1. část

4. května 2013

Ahoj, já jsem Miky a chci vám vyprávět jak jsem se zaběhl. Jednoho dne jsem se nechal unést svou fantazií, když jsem čenichal kolem domu. Najednou jsem se rozhlédl, ale kde to jsem?!Někde u lesa!

Přijíždělo nějaké auto a já jsem bílý! Kampak se schovám? A hele-kaluž celá plná bláta! Honem do ní a v mžiku jsem hnědý! Tak, kůra zabrala, ale kampak dál Támhle je nějaká ta díra - šup do ní! Auto už je tu, ale mému páníčkovi nepatří. Je to nějaký favorit a jsou v něm smradlaví lidé, kteří kouří a pijí. Raději se schoulím a už se nepohnu. Je zima a začíná sněžit! Co si počnu? Asi po pěti hodinách jsem byl zapadlý sněhem i s hlavou. Lidé tam byli pořád. Pak jsem začal stoupat a sníh kolem sebe udupávat. Tak, to už je lepší. I teplíčko se lépe drží! Lidé jdou však rovnou ke mně!

Co si počnu? Jak by se zachoval třeba takový Alík? Ten je větší, ten by je při takovém stupni ohrožení trošku kousnul, ale já jsem maltézák! A ke všemu ještě sedmi mněsíční! Asi budu hrát mrtvého. Ano, to mi jde. Lidi mně vyhrabali a pak zjistili, že jsem mrtvý, takový jsem herec! Potom mně hodili někde daleko a odjeli. Raději jsem se vyválel ve sněhu, abych se umyl a byl opět bílý. Po jednom dni jsem měl takový hlad, že jsem litoval svého stopování a představ o tom, že je na konci stopy pěkná maltézáčcí holčička. A jak to bylo dál? Dnes už jsem vyprávěl hodně, ale zítra zase, co se se mnou dělo dál.

Přidáno: 30 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.