Nejkrásnější vánoční dárek s tragickým koncem

15. srpna 2013

Asi jako každý, komu se do cesty připletli koně, jsem i já toužila po svém vlastním. A pak, když mi bylo sedm let, přišel můj první kůň, tedy poník. Starší kříženec velšského ponyho, shetlanda a dalších pony jménem Ferda.

 

 

Byl zanedbaný, ale s trochou času a trpělivosti jsme ho "převychovali" a tak se z něho stal skvělý rodinný pony. Dělali jsme (a stále spolu děláme) různé cirkusové kousky, skákali jsme, jezdili na vyjížďky… Ale pak došlo k tomu, čeho jsem se vždycky bála. Přerostla jsem ho. Už jsem pro Ferdíka znamenala velkou zátěž.

 

Nechtěla jsem ho trápit, to si nezasloužil a tak začalo opětovné přemlouvání rodičů ke koupi většího koně. Zdálo se nemožné je přemluvit a já už jsem to pomalu vzdávala s vědomím, že mám alespoň šikovného poníka, se kterým můžu i nadále dělat cirkusové kousky a chodit s ním na procházky. Ne každý má přece tohle štěstí.

 

A pak když už mi bylo 13let a přišly vánoce (24. 12. 2008) objevila se ve mně opět malá jiskřička naděje. Těsně před štědrovečerní večeří jsme se jeli podívat za naší známou, která měla tři koníky ustájené nedaleko Strakonic. Když jsme dorazili na místo, všimla jsem si, že je ve výběhu ještě čtvrtý kůň, hnědá kobylka menšího vzrůstu.

 

Zeptala jsem se taťky a té naší známé, čí ten koník je? "No..“ Řekl můj taťka. "Já myslím, že je tvůj..“ Skočila jsem taťkovi kolem krku a dala jsem mu velikou pusu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Já mám koně! Hned jsem se na kobylku začala vyptávat…Bylo mi řečeno, že je to tříletá kobylka plemene Welsh part-bred a jmenuje se Fénix (její původní majitelé jí říkali Fifinka). To se mi zdálo trošku nedůstojné pro koně jejího půvabu a tak mě napadlo, že jí budu říkat Sherry (podle jedné týrané kobylky, kterou jsem znala).

 

Pár dní po Štědrém dnu (pamatuji si, že to bylo v pátek), nám kobylku přivezli na naši chalupu. Seznámili jsme jí s naším poníkem a pustili je oba do výběhu. I když byla zima, nenapadl žádný sníh, takže Sherrynka prozkoumávala výběh a sem tam si ukousla zbylé trávy. Pár dní na to jsem s ní pomalu začala pracovat. S tím mi pomáhala ta naše známá, která má spoustu zkušeností s mladými koňmi. Trénovali jsme na lonži a pak také vysílání.

 

Po pár dnech jsem se poprvé posadila do sedla. Krokovali jsme a klusali, to pro začátek našeho seznamování stačilo. Přece jen to byl mladý kůň a já ještě neměla tolik zkušeností. Bylo to báječné, ale taky byla kolem našich koníků spousta práce (hlavně v zimě, kdy zamrzla voda a já ji musela nosit do výběhu v barelech). Nebylo toho málo, abych pravdu řekla. Ještě stíhat školu. Ale jakmile jsem se vyhoupla do sedla, zapomněla jsem na všechny starosti a problémy.

 

A pak se něco stalo. Bylo pondělí (30. 3. 2009) večer a já zrovna byla v umělecké škole. Bratr s kamarádem se nabídli, že se o koníky postarají. Právě ten jeho kamarád si všiml, že s Sherrynkou není něco v pořádku. Opakovaně si lehala a zase vstávala, byla nervózní a celá zpocená. KOLIKA. Rychle s taťkou zavolali veterináře a začali ji provádět. Mě v tu dobu vyzvedla mamka z "výtvarky" a všechno mi řekla. Hrozně jsem se o Sherrynku bála. Pak jsme si zavolali taxík a jeli k nám na chalupu. "Zvláštní - tvoje první jízda taxíkem.“ Podotkla moje mamka. "Škoda, že to není za jiných okolností."

 

Z očí mi stékaly slzy, ale snažila jsem se ovládat. Byli jsme na místě. Sherrynka vypadala strašně - byla celá zpocená, oči měla pohaslé a jen tak tak se udržela
na nohou. Byl u ní taťka, brácha s kamarádem, babička a nevím, kdo ještě, prostě tam bylo mnoho lidí. Byl tam i veterinář, který Sherrynce dal několik injekcí, ještě než jsem přijela. Vzala jsem ji za vodítko a prováděla ji. Předtím jsem jí ještě přehodila přes hřbet obyčejnou deku (žádnou deku pro koně jsme v tu dobu bohužel neměli). Vodila jsem ji až do doby, než se začalo stmívat.

 

Pak jsme Sherynku odvedli na dvůr. Opět přijel veterinář, tentokrát nějaký jiný. Dal kobylce další injekci a řekl mi, abych tu použitou stříkačku pak vyhodila. Kapala z ní Sherrynčina krev.. Zavřeli jsme Sherrynku do takové maštale, kde dřív byly na stání dvě krávy a později po několika úpravách zde bydlel i Ferda. Nechala jsem tam Sherrynce rozsvíceno a dala jsem jí kbelík s vodou, i když mi bylo jasné, že asi se svou apatií pít nebude. Pak už jsem musela domů. Nebyla jsem ještě ani připravená do školy a už bylo po deváté hodině.

 

Další den (v úterý 31. 3. 2009) jsem se ve škole nedokázala na nic soustředit. Myslela jsem jen na Sherrynku a modlila se, aby byla v pořádku. Končili
jsme asi v půl čtvrté a pak jsem hned pospíchala domů. Vešla jsem do bytu a hned se ozvala mamka, ať za ní přijdu do obýváku. Bylo mi jasné, co mi chce říct. Nevím jak, ale prostě jsem to věděla… Řekla jsem, že se musím připravit do školy. Nechtěla jsem to slyšet, nechtěla jsem se s tím smířit! Mamka se ale nedala odbýt a tak jsem za ní šla, jak chtěla. Klesla jsem na pohovku a začala jsem plakat.

 

Mamka nemusela nic říkat… Snažila se mě utěšit a přitom také plakala. "Chceš tam jet?" Zeptala se mě roztřeseným hlasem. "Jo!" Řekla jsem, i když jsem přes slzy skoro neviděla. Když jsem dorazila na chalupu, Sherry už byla pryč. Chtěla jsem se s ní alespoň naposledy rozloučit, ještě jednou jí vidět… Zaslechla jsem Ferdíka, jak řehtá. Hledal ji. Pak za mnou přišel taťka a dal mi pramínek Sherrynčiných žíní. Vzala jsem je, nepřestávaje plakat.

 

Později jsem se dozvěděla, že Sherrynka měla údajně slabé srdíčko a v kombinaci s vážnou kolikou to asi ani jinak dopadnout nemohlo… Je to už pár let, ale nepřestává to bolet. Sherrynka pro mě (jako pro jen lehce pokročilého jezdce) byla příliš mladá a nezkušená, ale to nic nemění na tom, co jsem k ní cítila… Možná se najdou tací, kteří si řeknou, že jsem ji přece měla jet 3 krátké měsíce, to jsem si k ní nemohla vytvořit tak pevné citové pouto jako lidé, kteří mají své koně třeba přes 10let.

 

Opak je ale pravdou. O to víc to bolí – neměla jsem šanci ji lépe poznat, tolik dobrodružství jsme spolu mohli zažít. Sherrynka však nikdy neodešla. Jak by taky mohla být pryč, když zůstává v mém srdci. Nezapomeneme na tebe Sherry.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro koně doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?