Nejlepší kamarád

17. června 2013

Je nádherný podzimní den. Mraky se červenají ranními červánky, je slyšet pění ptáků a ze stromů padají krásně zbarvené listy. Vy, dvounožci, by jste tento den nazvali šestnáctým říjnem. Ale pro mě...

Pro mě to jen ten první den na tomto podivuhodném světě. Cítím, jak po mém slabém tělíčku přejíždí velký drsný jazyk mojí maminky. Au, co to bylo? To jsem byl jenom přendán do klubíčka, kde již spali moji sourozenci. Jsem jenom malé, bezmocné a nevidomé štěně, proč tedy necítím teplou srst ostatních? Asi jsem se ztratil! Kňučím jako o život a nakonec se ocitnu u mamky. Spokojeně cucám mlíčko a tulím se k bráškům a sestřičkám. Když spím, čas ubíhá rychle, ale co je mi to platné, když nemůžu usnout?! Zkouším se zbavit kousáním stěn boudy. Blé, vůbec mi nechutná! Vyrážím poznávat svět, ale moc daleko nedojdu. Okolo cítím napětí, bezmocnost a strach. Snažím se vrátit zpátky, ale v tom okamžiku mě odchytí dvounožec. Nese mě, po chvíli mě pokládá do bedýnky plné slámy. Ale co to? Bedna má vysoké okraje! Jak teď budu chodit ven? Na to stejně moc nemyslím, protože jsem unavený a jdu spát. Dobrou noc. Dvounožec si k nám brzy ráno přinesl zajímavě divnou krabičku, ze které se blýskalo. Párkrát to i zacvakalo, ale to už byl dvounožec na odchodu. Jak čas plynul, dost jsme všichni rostli a stali se z nás pěkní uličníci. Po bedýnce už dávno nebyly ani stopy a o boudě ani nemluvím! I chudák mamka, byla celá podrápaná, pokousaná a vypelichaná. No jo, mít štěňata také něco obnáší... Přidáno: 40 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.