Nejlepší kamarádi

9. října 2010

Jednoho dne a to 18.6.1993 byl zvláštní den a to takový, že se manželům Frotovým narodilo dítě. Byla to holčička..pojmenovali ji Marie...to jsem já.

Takže tenhle příběh bude o mně a o tom, jak se ze mě a mého koně Frederika stali nejlepší kamarádi. Takže...již od mého narození jsem vyrůstala u koní, protože můj tatínek pracoval jako trenér jak koní, tak i jezdců. Lásku ke koním máme v rodině a na naší farmě jsme měli 35 koní. Z toho pár poníků..konkrétně jich bylo 5. Později tatínek s maminkou založili jezdecký oddíl a nazvali ho końská hříva.

 

Když mi bylo 5 let učila jsem se jezdit na poničce která se jmenovala Holly. Byla to hodná,klidná, ale někdy líná kobylka :)). Měla jsem ji mooc ráda..byla celá černá s hustou dlouhou černou hřívou a její hnědé oči byly tak kouzelné a třpytily se jako hvězdy v noci na nebi. Naučila mne toho hodně, ale když uplynlo pár let tak jsem z ní vyrostla a byla jsem na ni už moc velká a tak mi rodiče koupili v mých 14letech koně jménem Frederik. Mám ho dodnes, ale dostala jsem ho jako hříbě. Je to ryzák a na hlavě má bílou lysinu a na pravé přední noze má ponožku. Jeho oči jsou krásně kaštanově hnědé..přesně takové jako měla Holly. Frederik je plemene Český Teplokrevník a je povahově klidný,hodný,mazlivý, ale zase mě taky umí někdy sundat ze hřbetu a když se mu něco nelíbí dá to najevo.

 

Od té doby když byl hříbě jsem ho vychovávala já ..sama jsem si ho cvičila s tím že jsem měla za cíl to, že budeme nejlepší kamarádi a třeba i spolu závodit v parkurových závodech. Jak šel čas a mně bylo 17 let a Frederikovi 5 let tak jsem složily jezdeckou licenci a začli jsme závodit. Vyhrávali jsme skoro každý závod a dopracovali jsme se až do stupně T. Jednoho dne jsme jeli na závody do Francie. Všechno bylo tak jak má být..byli jsme 6. a když už byl 5 jezdec tak jsme nastupovali my. jeli jsme čistě, ale pak na oxeru se všechno zvrtlo..Frederik zakopl a já jsem letěla dolů.....probrala jsem se v nemocnici a nemohla jsem hýbat nohama.. byl to hrozný pocit a rodiče mě uklidňovali, ale já se ptala co se stalo..když mi to rodiče všehcno řekli byla jsem v šoku a rychle jsem se začla ptát na Frederika... ,,Mami...tati!!!Jak je Frederikovi??" ,,Je v pořádku..neměj o něj strach" řekla máma.

 

O pár dnu později jsem přijela domů na vozíčku... nemohla jsem chodit...byla jsem ochrnutá na dolní končetiny... Ale když sem spatřila Frederika.. rozzářily se mi oči a chtěla jsem na něj sednout a jet na něm, ale nemohla jsem... každou noc jsem za ním chodila a zkoušela jsem vstát... nešlo to:( Po 1 roce jsem se smířila s tím, že už nikdy nebudu chodit..ani jezdit:(. Jenže mýlila jsem se.. jednoho dne jsem ucítila v nohou takové brnění a pak jsem pohla prstama na nohou... honem jsem volala rodiče a ti měli hroznou radost!! Za pár měsíců už jsem zase jezdila na Frederikovi a jsem šťastná, že už je vše jako dřív!! To byl můj příběh.. snad se vám líbil :)

 

Přidáno: 75 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro koně doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?