ODPADLÍK

13. ledna 2012

Je neděle a tak prý pojedeme někam ven. Oběd byl hotový brzy, už v 11 hodin, najedli jsme se a honem vyrazili. Jeli jsme do Parku. Ne do městského, ale do toho Národního, co se mu říká České Švýcarsko.

 

 

A páník jel s námi, fajn, máme sebou nosiče, kdyby něco. Panička mě nikdy nenosí, ona ani nemůže, ale páník se dá občas ukecat. Bylo tam moc krásně a málo lidí, vlastně skoro žádní, potkali jsme za celý den 3. Svítilo sluníčko a my se procházeli, chvíli jsme si sedli na pařez u cesty a zase šli dál.

 

Viděli jsme stádečko muflonů, pár srnek a panička říkala, že když budeme tiše, možná uvidíme i kamzíka. Tak jsem ani nedutal, ale kamzíka jsme stejně neviděli. Zato běžela kousek od nás liška a měla hodně naspěch. A potom jsme objevili něco strašného. V lese kousek od cesty ležela mrtvá ovce. Vlastně jen její zbytky.

 

Panička to šla prozkoumat a nechápala, co ji mohlo zabít? Říkala, že takové šelmy u nás nežijí, jedině rys, ale že by si troufnul na ovci? No a páníka napadlo, že to mohli udělat lidi. Prostě zloději. Že tu chuděru někde ukradli a v tom lese ji potom porcovali a zbytky tam nechali ležet. Hrůzou se mi z toho ježily chlupy.

 

Páník vždycky paničku hubuje, že mi takové věci nemá ukazovat, že prý budu mít špatné sny. Asi jo, já mám ovečky rád a té chudinky mi bylo fakt líto. Šli jsme dál. Páníka napadlo, že kousek odtud má jeden jeho spolužák penzion. Je v lese a je tam krásně. Tak prý půjdeme na čaj. Když jsme dorazili, uvítala nás zavřená brána a za plotem štěkal pes.

 

„A jé, mají zavřeno“ povzdychla si panička, ale pán to tak snadno nevzdal. Našel zvonek a zvonil jako na poplach. Po chvíli někdo vyšel a šoural se k bráně. Najednou vytřeštil na páníka oči a začal hulákat „No nekecej, kde se tu bereš??!! Tebe jsem neviděl, snad sto let!!!“

 

Přivítali se a páník mu v rychlosti sdělil nápad, dát si u nich čaj a ihned jsme byli pozvaní dál. Nezůstalo u čaje. Vyklubal se z toho vynikající pozdní oběd, pohár, kávička. Panička si dala groček na zahřátí a já dostal buřta. Mňam. Měl jsem strach, aby se na mě jejich domácí pes nezlobil, že jsem dostal takovou dobrotu, ale jeho to ani nenapadlo.

 

Naopak, říkal, jen ať si dám, on prý buřty už nemůže ani vidět….no jo, pes z hospody…ale mám nového kamaráda a je moc príma. Jeho páník vyprávěl, jak k němu přišli. Prý psa nikdy nechtěli. Ale v létě jednou kousek od nich přibrzdilo auto s pražskou značkou a ze dveří někdo vyhodil psa. Potom odjelo. Pes zoufale běžel po silnici, ale auto nedohonil.

 

Tak se vrátil na místo, kde ho vyhodili a čekal, jestli se pro něj nevrátí. Byl tam sám, opuštěný, hladový, zoufalý. V okolí žádný jiný dům není, tak mu dnes už jeho pán, nabídl něco k jídlu. Pes s díky přijal a šel s ním k domu. No a už tam zůstal. Říkají mu Odpadlík, smutně výstižné jméno. Poseděli jsme asi dvě hodiny, ale potom jsme museli jít.

 

Čekala nás ještě cesta nazpět k autu a páník nechtěl jít potmě. Tak jsme se rozloučili, já zavrtěl ocáskem na Odpadlíka páníci slíbili, že se zase někdy stavíme. To jsem rád. Cestou nazpět jsme se už nikde nestavovali a stejně jsme k autu přišli až potmě.

 

Teda řeknu vám, cesta setmělým lesem byla pěkně strašidelná. Občas se z lesa ozvalo „ bububu“ a já měl oči navrch hlavy. Ale panička říkala, ať se nebojím, to prý dělá výr a ten pejsky nejí. A taky říkala, že večer je v lese bezpečněji než na náměstí. Ale stejně jsem měl divný pocit.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?