Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde

18. května 2011

Angelika byla pes jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že neměla milující pány, které by se o ni starali a dostávala od nich péči, stejně, jako jiní psi. Jako malé štěně ji odvezli do lesa, uvázali ji u stromu a odjeli. Hladová a vystrašená plakala u "svého" stromu několik dní, než ji objevili pracovníci z lesa a odvezli ji do útulku, kde teď žije.

 

 

Paní Bartůňková byla stará paní, velice milá, laskavá a vzdělaná, jen neměla ráda současnou moderní dobu, žila skromný život a zabývala se sběrem bylinek a různými léčivými lektvary, proto ji každý považoval za podivínku. Všichni, včetně jejích dětí. Její potomci se vdali a oženili, odstěhovali se do jiných domovů a svoji maminku navštívili jen velmi zřídka.

 

Když jí pak lékaři zjistili nemoc srdce, doporučili jí, aby se přestěhovala do domova důchodců. "Paní Bartůňková, vzhledem k tomu, že žijete sama a je to pro vás nebezpečné, doporučuji Vám, abyste si našla místo v nejbližším penzionu pro seniory." Paní Bartůňková však byla proti. "Já jsem ve svém domě zvyklá, žiji tam od mládí, mám svoji zahradu a jinde bych byla nešťastná". "Dobře, je to Vaše volba, jen berte prosím na vědomí, že není možné, abyste takto nemocná žila sama. Kdykoliv můžete dostat záchvat, který Vás může stát život." "Užívám bylinné čaje a masti, které si sama vařím, určitě mi pomohou." Lékař se jen zasmál "pod vousy" a s paní Bartůňkovou se rozloučil.

 

Paní Bartůňková však nad slovy, které jí říkal lékař, večer před spaním, přemýšlela. "Není možné, abyste takto nemocná žila sama..." A proto začala uvažovat nad pořízením psa. A hned další den se rozjela do místního útulku.

 

Procházela kolem klecí, odkud se na ní dívaly různě barevné a různě hluboké psí oči. Nejraději by si vzala domů všechny. Musí být tak opuštěni stejně jako je ona. Po chvilce procházení po útulku přišla paní Bartůňková ke kleci, kde se na ni dívaly psí oči, které se jí zdály snad ještě smutnější než oči ostatních obyvatelů útulku. Kromě smutku v nich zahlédla i něco jiného, co jí velmi inspirovalo, přitahovalo, ale nedokázala říci, co to je.

 

Přišel k paní jeden z pracovníků útulku. "Dobrý den, tohle je Angelika, naše roční fenka. Do útulku se dostala přesně před rokem, nějací pracovníci z lesa ji našli uvázanou u stromu." Paní Bartůňková se na fenku dívala a po chvilce přemýšlení si ji již vedla domů.

 

Doma jí udělala pelíšek, nakoupila kvalitní granulky... "Ty jsi můj šňušík, viď?" Hladila večer fenku po hlavičce, která jí s plným bříškem spokojeně usínala na klíně."Už nebudeme nikdy samy, to ti slibuji".

 

Každý den byl lepší a lepší. U paní Bartůňkové bylo veselo. "Holky" si rozuměly a vzájemně se podporovaly. Láska paní Bartůňkové léčila Angeliky utrápené srdíčko a Angelika dělala paní Bartůňkové radost. Sama od sebe odkoukala, jak paní Bartůňková vyndavá prádlo z pračky a jak hadicí zalévá květiny v zahrádce a brzy jí s pracemi pomáhala.

 

Jednou, bylo to v noci, se Aneliky paničce udělalo zle. Točila se jí hlava, byla velmi opocená, dušná, cítila velké pálení za hrudní kostí. Sedla si na postel. V tu ránu začala Angelika "jančit". Štěkala jako o závod a "dorážela" na paničku. Její štěkot byl však rozdílný ve srovnání se štěkotem, který Angy prováděla při příchodu sousedů, či pošťáka, nebyl podobný ani štěkotu při hře. Fenka kolem paničky pobíhala a mlátila tlapami do země. Pak se sebrala a "letěla" ke dveřím. Skočila na kliku a paničky volání, která se jí snažila přivolat zpět, nevnímala.

 

Běžela k sousedům, kteří se udiveni Angeličinou návštěvou zvedli z křesel od sledování televize. Rozzuřenou Angy pozorovali, pochopili, že něco není v pořádku a šli s Endží společně k paní Bartůňkové. Když objevili otevřené dveře dokořán a uslyšeli sténání staré sousedky, vběhli do domu. Paní Bartůňková ležela na zemi, třásla se a těžce dýchala. Soused ji zvedl a sousedka zavolala lékaře.

 

Ráno se paní Bartůňková vzbudila v nemocnici, připojena k přístrojům. Přistoupila k její posteli sestra s léky. "Paní Bartůňková, měla jste ohromné štěstí. Prodělala jste infarkt myokardu a kdyby nebylo Vašich sousedů, už jste v tuto dobu na oném světě!" Stará paní spolykala podané prášky. "Kdyby nebylo mé Angeliky, soused by ani nevěděl, že se mi udělalo zle". "Kdo je Angelika? Pokud vím, Angelika byla markýza andělů, ve filmové klasice". Zeptala se sestra. "Angelika je můj soukromý anděl. Anděl s tělem psa". Odpověděla pacientka a zasněně se podívala na sestru.

 

Angelika byla po dobu pobytu paničky v nemocnici ubytována u sousedů, které onu noc přivolala. Když se jí paní po týdnu vrátila, byla opět šťastná. Panička jí děkovala a dala jí tu nejlepší psí kost, jakou ve zverimexu ve městě měli. Také jí pořídila ozdobnou, posmaltovanou placičku na obojek s nápisem "Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde".  Angelika zachránila své paní život ještě mnohokrát. Žila s ní krásných deset let, každoročně kupovala paní Bartůňková své fence dárky k narozeninám, i k vánocům a s její společností byla stále spokojenější.

 

Jednoho rána se Endží vzbulila a jako každým dnem i dnes skočila k paničce na postel, aby ji uvítala do nového dne. Olízla paničku, ale ta se ani nepohnula. Proto do ní strčila čumákem a zakňučela. Opět nic. Angy pochopila, že je znovu něco v nepořádku, běžela proto pro sousedy, kteří již znali Angeličiny příchody, které nezvěstovali nic pěkného. Paní Bartůňkovou nalezli mrtvou. Lékař pak všem vysvětlil, že tato paní byla již velmi stará a odchod byl obvyklým jevem u takto starých osob.

 

Angelika opět osaměla. Zpátky do útulku ji sice nedali, zůstala bydlet u známých sousedů, kteří se jí ujali. Ale po paní se jí stýskalo každý den. Byla to nerozlučná dvojka, vzájemně si nedovedly život jedna bez druhé představit. I když jí noví majitelé podstrojovali, nic jí nenahradilo velikou lásku její paní. Pán ji dokonce přihlásil k myslivcům a trénoval ji na myslivecké soutěže, které jí poměrně bavili.

Ráno, když byla ještě v polospánku, se jí zdávalo, že je opět s paničkou, ale necítila její pohlazení hřejivé dlaně. Až jednou... Angelika usnula a najednou cítila zvláštní, velice příjemný pocit, které doplňovalo hřejivé teplo slunečních paprsků. Okolo Endží ležely samé psí dobroty, ty, které nejvíce milovala. všechny si je prohlížela, mezi tolika vůněmi, které se kolem ní linuly si najedou nedokázala vybrat. Tolik známých pochoutek! A všechny byly jen její! Jak se tak rozhlížela okolo sebe, najednou nevěřila vlastním očím! Uviděla paničku! Ne jako ve snu, opět jako dřív! Tak veselou a pro Angy krásnou! Běžela k ní a paní jí pohladila po hlavičce. Bylo to to samé pohlazení, kterým ji obdarovávala vždy, když byla ještě na živu! "Tak jsme opět spolu, Endží! Ty jsi si mě našla!" Prohlásila šťastně paní Bartůňková. "Nyní už budeme na vždy spolu!"

 

Angeliku a její paničku rozdělila smrt, ale jak je známo, většina psů po odchodu svého jediného pána zemře také. Steskem. Stejně, jako v tomto případě. Po smrti se ale opět sešly.

 

 

Přídáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?