Pejsek z útulku - zkušenosti osvojitele

16. října 2014

Když jsem si pročítala jedno téma ve zdejší diskusi týkající se nevhodného chování psího nalezence, kterého si nálezce rozhodl osvojit, ale teď si s ním moc neví rady, rozhodla jsem se, že sem napíši příběh našeho pejska, kterého jsme si vzali z útulku, s tím, že to třeba někomu poskytne jakýsi návod, "jak na to".;-)

V roce 2005 jsme si s manželem osvojili již dospělého velkého křížence německého ovčáka z útulku. Šlo o v minulosti jednoznačně týraného psa, velmi zanedbaného, nevyrovnaného a nemocného. Každého asi napadne, proč jsme si ho vůbec rozhodli vzít, když byl v takovém stavu....Chtěli jsme totiž kamaráda pro našeho chodského psa a známá nám řekla, že ví o pejskovi, který vypadá jako choďák a je v útulku. Rozhodli jsme se tedy pomoci a jeli se na pejska podívat. Když nám ho vyvedli z kotce, zhrozili jsme se nad jeho stavem, ale pejsek se ke mně okamžitě začal lísat a mazlit a jeho prosebný pohled nás přesvědčil o tom, že ho v útulku prostě nechat nemůžeme. 
Tak začalo naše soužití s Griffinem, jak jsme pejska pojmenovali, neb nám trochu připomínal onoho bájného tvora. Griffča byl v opravdu bídném stavu. Protože měl vážné zažívací obtíže i kožní problémy, byla návštěva veterináře nutná ihned, a nemohli jsme proto čekat, až nám pejsek začne plně důvěřovat. zvládli jsme to ale s nasazeným košíkem a hodně pomáhalo i to, že mně se pes rozhodl věřit takřka od první chvíle. A k utužení přispělo později i to, že si Griffča snadno vytvořil velmi kamarádský vztah s naším choďáčkem, pro něhož jsem paničkou já.
Budování důvěry mezi mým mužem a Griffčou sice trvalo déle, ale povedlo se. Bylo třeba důsledně dodržovat klidný, vyrovnaný přístup ke psovi, nic tzv. "nelámat přes koleno" a v žádném případě netrestat. Fyzický kontakt mezi pánem a psem musel být vždy pozitivní. Týraní psi se často bojí nápřahu ruky - pes nepozná, zda ona ruka chce hladit nebo uhodit. Tak tomu bylo i v případě Griffči. Zpočátku s tím měl velký problém. Hladili jsme jej proto tak, že když k nám přišel, ruku jsme nezvedali a jen jsme se ho s ní dotýkali po bocích, hlazení po hlavě mohlo přijít až později, kdy již věděl, že naší ruky se bát nemusí.
Protože ho jeho minulý život pravděpodobně naučil, že když už něco dostane k jídlu, musí si to bránit, byl zpočátku problém mu cokoli vzít - hlídal si to a vrčel. Řešili jsme to, pokud se jídla týkalo tak, že jsme pejsu krmili zásadně z ruky a poté občas něco přidali do jeho misky a nechali mu to z ní snís a zase mu tam pak přidávali. Tak jsme došli až k tomu, že Griffča celou dávku snědl z misky. Během krmení jsme mu jí občas třeba odsunuli nohou, později už bez problémů i rukou. Šlo prostě o to, aby pes pochopil, že mu jeho jídlo nikdo nevezme. Aby se tak stalo, museli jsme výše uvedený přístup dodržovat delší dobu. Griffča naštěstí nebyl nikdy natolik agresivní, abychom mu museli nechat v seznamovací fázi náhubek i doma. Pokud ale pes vykazuje vyšší stupeň agresivity, odborníci doporučují nechat mu z důvodu bezpečnosti nasazený náhubek po celou dobu, než bude vypěstována dostatečná vzájemná důvěra.
Týraní psi mívají také velmi zanedbanou srst, tudíž to první, co je třeba se psem udělat, je vyčesat, vykoupat, odblešit. Pokud ale pes vykazuje agresivitu ze strachu, je třeba začít od toho nejméně stresujícího, za což považuji postříkání sprejem proti blechám. Nejlepší je samozřejmě vykoupat v protibleším šamponu, čímž se zároveň i pes umyje, ale pokud pes nedůvěřuje a bojí se, je třeba nejdříve zahubit živé bleší exempláře sprejem.
Griffča miloval mazlení a hlazení, tudíž česání pro něho problém nebyl. Než jsem jej začala kartáčovat, dala jsem mu hřeben a kartáč očichat a pak ho jím (schovaným v dlani) začala nejprve jen jemně hladit a když mu to nevadilo, začala jsem česat naplno. Takto jsme se zbavili přebytečné srsti. Co nešlo vyčesat jsme ostříhali nůžkami. Protože jsme si pejska vzali na prahu léta, nebyl nakonec problém ani to koupání. Prostě jsem Griffču našamponovala a spláchla přímo na zahradě. Polévala jsem ho hrnečkem a snášel to bez problémů. Hadicí jsem ho samozřejmě vzít nemohla, to by psychicky neustál.

Jakmile byl nastolen stav naprosté důvěry, začali jsme s Griffčou dohánět zanedbanou socializaci a výcvik. Postupně jsme zjišťovali při procházkách, že má Griffča strach z malých dětí, cyklistů, ale třeba i starých lidí o holi. Naučit ho základním povelům poslušnosti nebyl problém, protože Griffčovi byl velkou motivací jeho mladší kámoš, náš choďák Aki. Ten měl v té době již složenu zkoušku základní ovladatelnosti, takže Griffča chápal velmi rychle, co se po něm chce, protože se po Akim jednoduše "opičil" :-). Samozřejmě jsme s ním cvičili ale i samostatně bez Akiho přítomnosti, aby byl navázný hlavně na nás a ne jen na psího kamaráda. Při výcviku bylo nutné dodržovat důslednost, ale vše s pozitivním přístupem, žádné tresty a při správném provedení cviku okamžitá velká pochvala. Náš Griffča nestál o pamlsky, jeho největší pochvalou bylo pomazlení. Se cviky jako "sedni, lehni, vstaň, ke mně" neměl sebemenší problém, velkým problémem však byla chůze na vodítku a odložení. Pokud na vodítku být nemusel, poslouchal krásně, jakmile jej však bylo třeba připnout na vodítko, šíleně tahal. Vyřešili jsme to pořízením ohlávky "halti" a ta zafungovala bezvadně, pokud ji měl nasazenou. Pes většinou rychle pochopí, že když bude s "haltinou" tahat, bude mu to nepříjemné, zatímco když půjde na prověšeném vodítku, bude v pohodě. Pokud ale haltinu nemá, většina psů si to okamžitě uvědomí a bude-li chtít tahat, tak prostě potáhne. Tudíž halti ohlávku nelze považovat za prostředek, kterým se pes odnaučí tahat jednou pro vždy.

Se zvykáním Griffči na stresující situace nám opět hodně pomohl Aki. Griffča viděl, že se Aki v situacích, kdy on sám se bál, chová normálně, že nereaguje nebo naopak - v případě malých dětí - má i chuť si hrát a mazlit se s nimi, tudíž i dohánění socializace nebyl nakonec takový problém. Samozřejmě ne každý má doma psího "výcvikového asistenta", ale v dnešní době je relativně snadné se domluvit s někým, kdo má vyrovnaného, poslušného a dobře socializovného psa, který by mohl být danému pejskovi vzorem. Psí pozitivní příklad osobně považuji za nejlepší proto, že pro psa samotného je nápodoba jedinců svého druhu jako forma učení nejpřirozenější. Štěňata se také nejprve učí od své matky... Pokud ale člověk tu možnost nemá a neví si rady, je možné kontaktovat odborníka na psí chování, který poradí, jak na daný problém. My jsme využili rad jak mediálně známých odborníků, tak našich zkušenějších přátel ze cvičáku a pátrali i v kynologických diskusích na internetu. Velmi důležité je pak utřídit si všechny poznatky a vybrat to, co by nejvíce sedělo na konkrétního psa. Ani rady odborníků nelze brát jako dogma.
A nejdůležitější věcí při práci se psem jako takové je vyznat se v psí komunikaci, chápat, co se pes konkrétními projevy snaží sdělit. Právě z neznalosti psí komunikace lidé často považují některé psy za dominantní a agresivní, ale ono je to třeba ve skutečnosti přesně naopak - pes se bojí a bojí se toli, že preventivně zaútočí, než se mu "něco stane". V tomto ohledu můžu všem, kteří touží lépe pochopit své psy, vřele doporuči knihu Rogera Abrantese týkající se právě etologie.

Na počátku byl náš Griffča psychicky rozložené, nemocné zvířátko, ale během dvou let se z něj stal vyrovnaný a relativně zdravý pes. Byl to ten nejvděčnější tvor, obrovský mazel a později i nesmírně tolerantní vůči naší malé dceři, která přišla na svět za 5 let po Griffčově příchodu k nám. Bohužel jsme se s ním museli v červnu roku 2012 rozloučit, neboť jeho zdravotní stav se velmi zhoršil (rakovina) a neměli jsme to srdce nechat ho trápit v bolestech. Zvolili jsme tak jeho důstojný odchod do psího nebe prostřednictvím naší paní veterinářky. Griffíček mi navždy usnul v náručí za stálého mazlení. Dodnes jsem přesvědčená, že tak by si to i sám přál. Vzpomínáme na něj s láskou, byl nám velkým kamarádem i učitelem pokud jde o psí duši.

 

Přidáno: 120 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?