Pes a ovce II. – Co je vlastně pastevecký pes?
Jak jsme si již řekli v prvním díle, tak existují tři skupiny plemen psů, která lze po pracovní stránce uplatnit pro chovatele ovcí. Rozdíl mezi nimi není na první pohled zcela jednoznačný, ale jedno mají společné – dobrý vztah ke zvířatům. U každé skupiny se ale tento vztah projevuje trochu jinak. O ovčáckém a honáckém psu jsme si již psali, nyní nás čeká pes pastevecký.
Pastevecký pes
Pastevečtí psi mají oproti ovčáckým psům odlišné uplatnění. S postupným vymizením velkých šelem z našich krajin se omezil také chov těchto psů. Díky občasnému výskytu těchto velkých šelem se ovšem pastevečtí psi opět dostávají do kurzu.
Hlavním úkolem pasteveckého psa však není fyzická likvidace nepřítele stáda (ať šelmy, nebo člověka), ale jeho zastrašení, odrazení od napadení stáda. Jejich taktika práce je jasná – nevyhledávají souboje (čímž šetří síly), ale potenciální nepřítele zastrašují vyštěkáváním a především je odrazují od úmyslu svou mohutností. Pokud by však jeden pes nezvládl ochránit stádo, je nutné připojit ke stádu několik psů, kteří si s případnými nepřáteli lépe poradí, protože pracují jako smečka.
Pastevečtí psi jsou mnohem bytelnější než ovčáčtí psi. Mají mohutnou kostru a silné svaly, jsou však harmoničtí a pohybliví. V kohoutku mívají obvykle min. 60 až 65 cm, samci některých plemen mají však i přes 80 cm. Tyto psy nalezneme v první a druhé skupině dle FCI. V první skupině jsou převážně psi bílého zbarvení, čímž se dobře odlišují od vlků i ovcí. Patří sem např. maďarský kuvasz, podhalaňský ovčák, maďarský komodor nebo turecký akbaš. Ve druhé skupině se nacházejí třeba anatolský pastevecký pes, krašský ovčák, bernský salašnický pes nebo hovawart.
Většina těchto psů pochází z horských oblastí a jsou těmto podmínkám dokonale přizpůsobeni délkou srsti, hustotou podsady, velikostí oka apod. Tito psi odrazují nepřítele už jen stavbou těla, protože žádná šelma nebude riskovat poranění tak velkým psem.