Pes mého života

20. srpna 2013

Takový pes, jako byl tento bývá v životě jen jeden. Je to pes, co nezradí a dotkne se Vašeho srdce tak silně, že jeho smrt způsobí mnoho slz a mnoho truchlivých dnů. Pro mě byl tímto Panem Psem aljašský malamut Faust Ketmery, neboli Stefík.

Byl to pes mé mámy, koupila si ho, když mi byl teprve necelý rok. Tak se nemůžete divit, že mě k tomuto hafanovi poutala obrovská láska a něha, která pokračovala ještě dalších dvanáct let.
Mé mamce bylo dvacet čtyři let a již před tím měla malamuta z útulku. Když zemřel, doufala, že až si pořídí dalšího malamuta, bude povahově stejný jako ten předchozí. Což se nevyplácí, takto přemýšlet nelze. Každý pes je jedinečný a měli bychom si ho za to cenit.
Paní z chovatelské stanice Ketmery nám domů přivezla tedy našeho Fausta. Ano, někdo by mohl namítnout, že je to podezřelé a i přesto, že bylo štěně s papírami, mohl vyrůstat ve špatných podmínkách. Avšak chovatelka s námi byla dále v kontaktu a i za námi párkrát přijela Stefíka zkontrolovat.
Stefík byl silně fixován na svou psí mámu, takže mé mamince dalo spousty práce přesvědčit fňukající štěně, aby v noci bylo potichu a spalo, což muselo být dvakrát tak těžké, vzhledem k tomu, že doma jí v postýlce spala roční holčička (já).
Časem se mu vyvinul silný ochranitelský pud vůči mě, za čež jsem ho ještě více milovala.
Moje máma byla nejdříve zklamaná, že nebyl Stef jako ten předešlý pejsek, ale posléze přilnula k tomu novému více než k starému.
Naučili jsme ho jen základní poslušnost, vyznačoval se tím, že neměl rád vodu. A překonal jednou svůj strach pro dobro mého bratrance. Ten v parném létě bez rozmyslu skočil do rybníka, ale neočekávala hloubku a začal se topit. Stefík hrdinně hopsl za ním, ikdyž samozřejmě tím bratrancovi nijak nepomohl. Nebojte, všichni to přežili.
A spíš než psi, Stef zbožňoval mou sbírku koček. Nechal je jíst z jeho misek, slunil se bok po boku s kočičí kamarádkou Majdou.
Cizí děti a i lidi se ho báli, ale on je měl rád.
Kromě toho všeho ale taky rád utíkal. Když se nevracel déle než dvě hodiny, dokázala jsem s tváří namáčknutou na sklo oken brečet tak dlouho dokud se nevrátil. A on se vždy vrátil.
Stef byl notorický klíďas, z míry ho vyvedla jen divoká prasata nebo zmrzlinář. Jeho klidná duše dokázala člověku pomoci z těžkých depresí, aspoň na chvíli. Proto jsem u něj trávil maximum svého času, i v mém raném školním věku jsem ho zvládla vodit na procházky, on byl opatrný a netahal. Ale to nebylo vždy pravidlem. Pamatuji si okamžiky, kdy mě on táhl lesem za veverkou a já marně volala o pomoc mámu, s vodítkem zamotaným na ruce.
Poslední dva roky jeho života měl nemocné srdce a klouby.
Jeho život skončil, když jsem u toho nebyla. Den po úmrtí výše zmíněné kočičky Majdy. Byla jsem na táboře, bylo mi třináct let. Zatímco já jsem plnila misi na kánoích, několik kilometrů ode mě umírala má chlupatá láska. A mě to neřekli. Byla jsem na ně naštvaná, kdybych to věděla, byla bych schopná utéci v noci z tábora a strávit poslední chvíle jeho životta s ním. S mou láskou. Po táboře jsem nebyla schopna ničeho, se slzami očích jsem trávila noci u něj v boudě. Sama. Byl pro mě depresivní pohled na jeho prázdné misky. Na jeho chlupy na obojku, které jsem pečlivě uschovávala.
Tak skončil život velké psí osobnosti. Fausta "Stefy" Ketmeryho.
Ať tvoje duše odpočívá v pokoji.



Přidáno: 80 bodů.
Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?