Pes zachránce "Statečný Ron"

27. března 2013

Jaro o sobě sice dávalo vědět, ale opravdu jen sporadicky. To, že se blíží Velikonoce, připomínalo jen a pouze datum v kalendáři. Sluníčko jakoby pohledal, tak každý paprsek, který se prodral na matičku Zemi, byl skoro požehnáním. Ten den se nám právě takového požehnání dostalo.

Právě skončila zimní přeháňka, kdy se sníh mísil s deštěm, a za mraky se objevilo slunce. Zaznamenala jsem dokonce i duhu.„Rone! Pojď honem, jdeme se projít.“ Zavelela jsem a Ron se s radostným vrtěním ocasu chystal ke dveřím, zatímco já na sebe vrstvila oblečení.

Rozhlídla jsem se, nasála ten úžasný vzduch a rázným krokem vykročila. Ron už byl dávno někde vepředu. Běžela jsem za ním jak o závod. Najednou mi bylo dokonce i teplo. Instinktivně jsem zatáhla za zip u bundy a rozmotala šálu. O jazyku na bradě ani nemluvím.

„Rone! Rone!“ volám, ale ten náš pes má nejspíš jinou zábavu. Možná ho uchvátilo počasí, možná hárající fenka, možná…prostě nebyl. V předklonu se snažím mezi voláním popadnout dech.

Konečně o sobě dal štěkotem vědět. Zněl z dálky, ale dokázala jsem odhadnout odkud. Jdu tedy po hlase.

 

Co všechno najde pes? Krabice v lese

„Rone!“vůbec si už nedělám iluze, že přiběhne, ale doufám, že opět zaštěká a udá tak směr. Koukám, že jsme sice v lese, což byl i záměr naší procházky, ale takhle daleko? Trefím domů? Proběhlo mi hlavou. Zase slyším jeho štěkot. Díky Bohu, tentokrát dost intenzivní. Nemám tedy problém odhadnout odkud. Doufám jen, že se nehoní za nějakou srnou. Nemá vodítko! Ani košík! Zahlédne ho myslivec a bude! Přidám tedy do kroku. „Rone!“ Kladu na jméno důraz, protože už mám opravdu strach.

Štěkot se blíží, tedy já se blížím ke štěkotu. Sláva, za chvíli ho určitě i uvidím. Alespoň v to doufám. Pak ho konečně zahlédnu. Balvan, který mi spadl ze srdce zcela jistě, udeřil vší silou, ale na síle mi to nepřidalo.

Už toho mého darebu vidím docela jasně. Sedí u krabice a vrtí ocasem. Občas štěkne. Krabice v lese? Tak pravda je, že najít tu jde snad úplně všechno. Lidi jsou prostě hrozní. Říkám si a už se z posledních sil blížím k Ronovi.

Když jsem nadosah, musím si dřepnout. Sedla bych si, ale mokrá zem je mokrá zem. Nechci si přivodit kromě záduchy ještě něco dalšího. Jenže, musím si odpočinout. Ron ke mně přiběhne a štěkne. Pak zase běží ke krabici a štěkne. Takhle to udělal tuším třikrát, než se mi povedlo se vzpamatovat a jít se podívat, co tam má tak zajímavého.

 

Kočičí překvapení

Při pohledu do krabice si protřu oči, jestli mě náhodou neklamou. Jsou v ní dvě koťata. Docela maličká. Přitisklá k sobě se pomalu ani nehnou. Rukou zkouším, jestli žijí. Sláva! Pohnula se obě. Popadnu tedy krabici a stejným tempem běžíme domů. Světe div se, jdeme dokonce i správně.

Doma ty drobečky zahřeju, dám jim ohřáté mléko a koťata se pomalu vzpamatovávají. Mám z toho radost. Nevím, jak jsou stará, ale to je jedno. Jsou zachráněná. Ron sedí celou dobu u mě s hrdě vztyčenou hlavou. Můj Ron zachránce. A já už dokonce i pravidelně a klidně dýchám.

Jen si tak říkám, jestli k Velikonocům náhodou nepatří králíčci a kuřátka. A koťata v téhle době, neměla by být májová? To je jedno. Máme prostě koťata.

 

Dnes mají kočičí bráškové něco kolem dvou let. Statní kocourci se tulí k Ronovi v jeho pelíšku. Úžasný pohled, říkám si.

 

Autorka: Naďa Kučerová

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?