Poprvé coursing - Choujo

6. října 2010

Už dlouho jsem nesměle pokukovala po psím sportu jménem coursing (čti khórsing) a přemýšlela, co by na to řekly moje shiby.

Myslela jsem si tedy konkrétně na jednu, která se sice doma jeví jako pecivál, ale po polích a lukách lítá jako splašená, a lovec je taky. Proč lovec? Coursing je totiž moderní varianta psích dostihů, která simuluje štvanici na zajíce. Je to dostih terénní, ne tedy pouhá rovinka, a jde v něm nejen o rychlost, ale - jak to vidím já - především o touhu lovit, bystrost, schopnost rychle vyhodnotit situaci, fyzicky pak o mrštnost, obratnost a vytrvalost.

 

Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem se na trénink coursingu vydala. Původně jsem zamýšlela jenom "novinářskou návštěvu" - podívám se, něco vyfotím, poptám se a napíšu příběh. Pak jsem si ale řekla, že když už tam pojedu, mohla bych s sebou přece jenom vzít některého psa. Nakonec rozhodnutí padlo ne na výše zmiňovanou fenku, ale na našeho strážce harému jménem Choujo. Je to velký lovec, miluje běhání za balónkem (nebo ještě raději kusem klacku) a je velmi vynalézavý v tom, jak se dá hozená věc ulovit. Proti jeho přihlášení na tréninkové běhy mluvila jen jeho menší poslušnost (pro shiby typická) co se týká přivolání. Měla jsem kopřivku z představy, že ho po běhu nechytím. Sice jsem dosud viděla běhy jen na videu a přečetla jsem si na internetu, jak to vlastně probíhá, ale jedna věc byla zcela jasná - na flexi vodítku to nepůjde! A jakmile ho vypustím, kdo ví, kde skončí. Navíc se běhá bez obojku, takže ani jmenovka s adresou a telefonním číslem je mu v tomto případě k ničemu. Na druhou stranu je pro shiby typické také to, že se v cizím prostředí raději drží pána, na to se snad dalo trochu spoléhat... Nakonec jsem se tedy rozhodla a na poslední chvíli jsem jej přihlásila. Prostě uvidíme.

 

V sobotu sem se tedy po osmé hodině ranní dostavila na místo určení - dostihové závodiště v Radslavicích (okres Přerov), kde pořádalo trénink coursingu. Vzhledem k podzimnímu počasí nebylo účastníků nijak moc - limit přihlášek byl 60, ale přihlášeno bylo jen málo přes 20 psů. Brala jsem to jako výhodu - nebude to tak dlouho trvat a i náš Choujo bude napoprvé mezi mnoha cizími psy přece jen klidnější, když jich bude méně. Na tréninkové běhy se dostavili psi různých ras i velikostí - i v tom je velké plus coursingu, že se neomezuje na chrtí plemena, ale zaběhat si můžou psi všech plemen vč. kříženců.

 

Po úvodním okukování a krátkém popovídání s majitelkou další přihlášené shiby jsme přešli k prezenci, zaplatili jsme poplatek a dověděli se, po kom poběžíme. Sice jsem stejně nevěděla, o která fenka je ona Kiki běžící před námi, ale než na nás došla řada, všechno jsme zjistili.

 

A pak už začalo samotné běhání. Byla vytyčena trať, přistaven skútr, jehož majitel natahoval lanko se střapcem, a mohlo se tedy začít. Po počátečním problémku s navijákem se vše rozběhlo jak mělo a já jsem začala nasávat první dojmy a postřehy. Teoreticky jsem se sice s tímto sportem seznámila, pojmy střapec, lanko či naviják mi cizí nebyly, ale praxe je praxe... Běhalo se na konečném navijáku, tzn. že se po každém běhu muselo lanko znovu natáhnout, čímž vznikají malé přestávky po každém běhu, ale to vůbec nevadilo, mezi jednotlivými běhy jsem si příjemně popovídala s majiteli dalších "závodníků" a dověděla se zase spoustu zajímavého.

 

Pokusila jsem se navnadit svého "závodníka" na igelitový střapec, ale náš milý Choujo se tvářil, že neví, co po něm chci. Proč by ho to mělo vůbec zajímat? No, nevadí, říkala jsem si, zkusili jsme to. Daleko více ho zajímal klacek, který si našel a vyžadoval jeho házení, což mě stálo mnoho sil - hodit klacek a utíkat se psem na vodítku za ním! Tím mě ale napadlo, že možná až se střapec na navijáku rozjede, Choujo změní názor.A taky ano! Při jednom běhu jsme procházeli místem blíže dráze a když Choujo zmerčil pohybující se střapec, málem mi vyrval ruku z ramene, jak se vrhnul tím směrem. To mě naplnilo optimismem. Méně optimistická byla paní startérka při našem prvním běhu - snažila se stejně jako ostatní psy Chouja motivovat třepáním střapcem... reagovali na to všichni psi okolo, jenom Choujo ne. Koukal jako trouba a čekal, co bude. Já jsem už ale byla v klidu, bylo mi jasné, že jakmile se dá střapec do pohybu, bude problém psa udržet. A byl. Při naší společné coursingové premiéře, ke které jsem zvolila jen krátkou trať na rovince, mi Choujo vyběhl za střapcem dříve, než dala startérka pokyn, a letěl za ním s velikým nadšením, takže jediný, kdo první běh nezvládl, byla panička. Při závodech běhají psi ve dvojicích, pro psa začátečníka je ale lepší běh samostatný, aby získal zkušenosti. Pokud běží psi ve dvojici, mají mít náhubek kvůli případnému vzájemnému napadení "v zápalu boje". My jsme si napoprvé vyzkoušeli jen samostatné běhy. Po zkušební rovince jsme absolvovali ještě dva běhy už na normální trati a byli jsme oba přibližně stejně nadšení! Choujo z té báječné zábavy, já z jeho velké radosti a také z toho, že nedělal žádné problémy a po běhu si nechal bez problémů nasadit obojek a připnout vodítko. Potěšil mě také tím, že jsme nemuseli použít žádný "podfuk", kterým bychom ho přiměli za střapcem běžet (používá se např. paštika namazaná na střapec, kus buřtu nebo oblíbená hračka).Choujo prostě lovil pohybující se kořist. Jediný nedostatek byl v cíli - nějak tu kořist zapomněl zakousnout. Ve chvíli, kdy se naviják zastavil, přestal ho střapec zajímat. Upřímně řečeno - co taky s kusem igelitu ležícím na zemi, že jo?! Neméně mě potěšil také fakt, že se Choujo při běhu téměř nezadýchal - známka dobré kondice. Bylo zajímavé sledovat ostatní psy, kteří běhali. Nádhernou saluku, neskutečně rychlé vipety, překrásný pohyb rhodézských ridgebacků, energií překypující teriéry i chytrost border kolií, které se snažily střapec "pást" místo lovit. Každý z nich měl při běhu své kouzlo pro oko diváka.

 

Co říci závěrem? Domů jsme se vrátili zmrzlí (panička) a utahaní (panička kupodivu více než atlet), ale myslím, že se mnou bude Choujo souhlasit, když řeknu, že se už teď těšíme na další. Myslím, že jsme právě našli psí sport, který bude dělat radost Choujovi i jeho paničce. Určitě by ho bavily i jiné, třeba agility, ale to už je fyzicky náročnější pro majitele.

 

Přidáno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?