Poprvé na Agilitách

7. března 2012

Ahoj, jmenuji se Lady. Jednoho dne si panička vymyslela, že bychom zkusily Agility. Já nevěděla, o co jde, a tak jsem byla ráda, že se podívám na nové místo. Jenže jsem netušila, co se muže vůbec stát.

 

 

Jednou mojí paničce napsala Wendy (sestříně), že jí kamarádka poradila Agility a jestli by s ní nechtěla chodit. Panička řekla, že je to dobrý nápad a tak jsme ve čtvrtek vyrazily na náš úplně první trénink. Mě se samozřejmě nikdo neptal, jestli tam chci, ale co jiného jsem mohla dělat.

 

A tak jsem jela, protože jsem byla zvědavá, co mě bude čekat pěkného. Když jsme přijely před velikánskou halu, bylo tam hodně psů. Já samozřejmě musela aspoň zavrčet. Když jsem se seznámila se všemi psy, přišla nějaká cizí žena, nejspíš naše trenérka, a vzala nás do té obrovské haly.

 

Panička mně hned pustila a já začala blbnout se psy. Když jsme si hrály, nějak jsem si neuvědomila, že kolem mě je plno věcí a povalila jsem překážku, ale já si hrála dál a nevšimla jsem si, že tam jsou velikánský dveře ze skla. Samozřejmě, že jsem do nich nabourala. Vůbec jsem netušila tu chvíli, co je se mnou.

 

Stála jsem mezi halou a prostorem venku. Panička se za mnou ihned rozběhla a vzala mne pryč od střepů. Tekla mi krev z pusy, nejspíš jsem se kousla. Panička chtěla zatajit, že je ve stresu, že jsem prolítla sklem, aby to nedala na mně. Ale já jí prokoukla.

 

Já jsem byla hned v klidu. Mně spíš zajímaly psi. Chtěla jsem si jít hrát. Panička mně nechtěla pustit, protože mi sundávala střepy ze srsti, potom mně prohlídla, jestli nejsem někde pořezaná. Po dlouhé době mně pustila za psy, ale pak přijela paničky mamka a jeli jsme k veterináři.

 

To se mi ale zapomnělo říct. U veterináře se mi našla ještě na zadní pravé noze řezná rána (byla hodně hluboká). Veterinář mi to ošetřil a jely jsme domu. Panička mi za statečnost dala masíčko. To já moc ráda. Ten den jsem spala s paničkou doma v baráku, aby mně měla pod kontrolou.

 

Druhý den jsem šla ven a ani jsem už nevěděla, že mám něco s nohou. Panička mě nechala týden v klidu. Po týdnu jsme zase skotačily na louce. Za měsíc už jsem tam neměla ani škrábnutí. A mohly jsme jít na náš druhý trénink. Ten už byl klidný. A panička na mě teď dává větší pozor.

 

 

 

 

Přidáno: 54 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?