Poprvé na agility závodech

26. srpna 2013

Kolik by člověk řekl že je potřeba tréninku na neoficiální agility závody? Rok, dva, půl roku?? No a vidíte, my jsme se svých prvních závodů zúčastnily po pouhých třech měsících a přitom ani ne deseti lekcích.



Tak vezmeme to od začátku: jelikož nás trénuje úžasná trenérka Lucie Šárovcová, která nám vyloženě sedla tak nás agility začalo ohromně bavit, vyrobily jsme si vlastní domácí překážky, každé ráno na krátké procházce jsme běhali kolem stromů, dělali jsme si spolu závodní sprinty a s mojí kamarádkou jsme si dávali navzájem lekce v parku.
Když jsme se pak dozvěděli že jen pár km od nás se konají neoficiální závody tak jsme s kámoškou neváhali a napsali trenérce jestli závody zvládneme a ta napsala, že zamakáme a máme to v kapse. Celý měsíc jsme usilovně trénovaly, vybíraly oblečení, kopačky, stan, přepravky, studovaly cestu, četly plno článků o prvních závodech apod.
Po měsíci to bylo tady v tu noc jsem nemohla spát a vstávala pro jistotu ve tři ráno :D důkladně se nasnídala, prokontrolovala jsem si přihlášku startovku pokyny od trenérky zabalené věci, arnýka, sebe. Pak už jsem jenom čekala až přijede kamarádka se svou mamkou a odvezou mě, celou dobu se mi hrozně klepali ruce.
Na místě jsme se pozdravili s šumákama a dalšíma známýma, rozběhli se zaregistrovat, postavili si stan a šly poslouchat pokyny pořadatelů a rozhodčích. První osudná rána byla, že se na tyto neoficiálky nesmí brát pamlsky. Tak jsme si alespoň namastili ruce párkem a běželi na prohlídku parkuru kde s námi byla i trenérka.
Po prohlídce šla kamarádka jako třináctá v pořadí s fenkou Megi v Sku a já desátá s kavalírkem v Mku. Je to tady Megi s Lisou jdou na start začátek je výborný, ale pak si Megi rozmyslí, že v publiku to je mnohem zajímavější a rozběhne se opačným směrem, já a jedna holčina na ní zařveme tak, že se okamžitě vrátí na trať a běží dál, bohužel tunel dala až na druhý pokus, ale pyšně dobíhá s Lisou do cíle a jde si pro zhodnocení k trenérce.
Zatímco já jsem stále více a více nervózní, po deseti minutách jdeme na start s důkladně promazanou rukou od párku. Paní rozhodčí na nás kývne a běžíme první druhý skok, tunel, tunel, otočka tři skoky a valíme jelikož Arny není tolik rychlí snažím se běžet v tempu hodně ho povzbuzovat a přitom mu neutéct a být stále s ním, jediné z čeho mám strach je to, aby se nám nestalo to samé co Lise s Megí útěk Arnýka naštěstí je z toho tak vyplašený, že běží krásně u nohy a soustředí se na mé pokyny.
Bohužel u tunelu vyhnul, ale to nevadí protože to na svůj první závod doběhl pohádkově krásně, když skáčeme poslední laťku spadá ze mě hrozná úleva a jsem hrozně šťastná, čapnu Arnýka do náruče a běžním s úsměvem na rtech pro zhodnocení ke své trenérce. Ta nám řekla, že krásný a taky to že je na nás moc pyšná jak jsme to zvládli. Šla jsem se obejmout s Lisou a uložila Arnýka do pelíšku.
Dáváme si sváču a psi mezitím celou tu dlouhou dobu prospí. Poté se celý cyklus opakoval no pár trestných bodů tam bylo, ale Megi a Arny si zaslouží obrovskou pochvalu a párek jak krásně to zvládají. No a nakonec HRA vyslýcháme poctivě složitá pravidla a hned si prohlížíme pro Arny a Megi poměrně obtížný parkur a pro nás dvě krása jelikož jsme nejmladší a dost mrštné účastnice závodů tak nám nebude dělat část bez psa snadno zvládnout.
Takže první jde Lisa a Megi, která si vede dobře. Lisa s ní probíhá parkur a přitom drží skleničku s vodou, kterou nesmí vylít, rychle tuto pasáž probíhají. A teď to je na jenom na Lise sama překonává kavalety, tunel, skočku, slalom a to vše s obřím panákem. Poté si odvazuje Meguši a i s panákem překonává parkur až do cíle. Potom já s Arnýkem překonáváme to samé a moc se nám daří komentátorka (rozhodčí) nám i s Luckou fandí a my dva úspěšně dobíháme do cíle. Když si tak odpočíváme ve stanu tak Lisa přijde s nanukama a s novinkou, že jsme ve hře třetí.
Po nanuku jsme voláme mojí mamce s krásnou novinkou a taky s tím aby pro nás přijela. Po chvíli mamka přijíždí i s Babičinným pejskem Montym. Paní rozhodčí nám předává cenu, balíme stan a odjíždíme. Doma nás všichni chválí a já jsem na svého božího parťáka hrozně moc pyšná a myslím si, že každý majitel, dogdencikář, agiliťák, prostě pejskař by na svého psa měl být pyšný.





Přidáno: 80 bodů.
Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?