Povídáníčko o mém životě

25. března 2014

Bylo 24.12.1999 Hověl jsem si spokojeně ještě s psím bráškou a psí sestřičkou v maminčině bříšku, i když pravda, bylo nám tu již trochu těsno, když v tom mé sourozence začala divná síla tlačit někam pryč.

První se na svět podíval bráška kolem 15. hodiny 
asi za půl hodiny ho následovala sestřička .
Já sem zůstal sám. Pak to začalo, síla přišla nakonec i pro mne
a začala mne popostrkovat, ale něco bylo špatně,
chtěl jsem se na svět podívat čumáčkem
jako první a očuchat si své okolí, ale z nepochopitelného důvodu
mě předběhl můj vlastní ocásek a spatřil světlo světa PRVNÍ ON!!!
Když jsem byl už konečně v půl páté venku a začal se těšit ze života,
zapomněl jsem na to a ocásku odpustil. Zakvíkl jsem si,
začmuchal a našel u maminky papání.
S o něco staršími sourozenci jsme denně sváděli boj o to, aby se každý
dostal k tomu nejlepšímu papání.
Tak jsem všichni tři rostli a sílili. Postupně nám začaly sloužit i očka,
takže jsme se nemuseli spoléhat jen na čumáček.
Vzpomínám si na den, kdy se na nás přišli podívat první budoucí páníčkové.
To jsem ještě neviděli, tak jsem si svoji paničku radši pro jistotu hned počural,
abych si ji lépe poznal. Když jsem ji pak již mohl i vidět, věděl jsem,
že to byl dobrý výběr.
Dostal jsem neobvyklé, ale hezké jméno Ludvík. Všichni se mi později smáli,
ale já byl na něj hrdý, vždyť mi ho vybraly moje paničky a Alíků a Punťů
po světě běhá haba kuk, ale já Ludvík jsem ojedinělý, a proto vzácný, tak mohu být
na své jméno pyšný.
Konečně nám bylo 8. týdnů a přišel čas poznat svůj nový domov.
Po příchodu do mého nového království, jsem měl přichystaný pelíšek,
hračky a samozřejmě nechyběly ani piškůtky, které mám tuze rád.
Pár dní jsem byl sice trošku smutný, chyběla mi maminka a moji sourozenci,
ale jak jsem se den ode dne více poznával s se svými paničkami, uvědomil jsem si,
že je mi tu moc fajn a že se mi tu bude určitě moc líbit.
Měl jsem vše co pejsek má mít - lásku, pomazleníčko, procházky, papáníčko,
spoustu nových her a hraček, samozřejmě přišla i nutná výchova, ale i ta byla
s odměnou.
Jen v tom mém pelíšku mi bylo v noci pořád moc a moc smutno, paničkám se mne nakonec zželelo a pustily mne k sobě pod deku.
Od té doby jsem byl snad nejspokojenější štěňátko na světě.
Rostl jsem jako z vody i moje srst se prodlužovala,
až jsem vypadal jak zmenšenina medvěda. Přišel čas stříhání,
aby ze mne byl konečně opravdový pudl.

Abyste věděli:
My pudlíci máme trošku jinou srst než ostatní psíci - nelínáme, takže páníčkům odpadá uklízení našich chlupů. Zato ale potřebujeme pravidelně naši srst vyčesávat
a pak dle potřeby musíme k panu holiči pro pejsky, aby z nás opět udělal fešáky,
jinak bychom byli zacuchaní až hrůza a na chlupy bychom si šlapali.

Jsme velice učenliví,hraví a zvídaví. Žádná lumpárna nám není cizí.
Podle zažitých zvyků jsme někteří určeni na výstavy a popisováni jako takzvaní gaučáci.
To já ale s určitostí nejsem. Jsem sportovní typ. Rád běhám po kopcích Šumavy,
a to jak v létě i v zimě. S vodu mám trochu problémy, ale když je opravdu velké horko, nenechám se dlouho přemlouvat a jdu se osvěžit. Miluju když napadne sníh,
to se v něm pak rochním, skotačím a lítám jak zběsilý.
Letos mi na Štědrý den bude již 8 let. Na narozeniny se vždy moc těším. Zpočátku jsem dostával buřta se svíčkami, vždy podle věku, jenže naposled se vešly na buřtíka 3 svíčky. Od té doby dostávám něco dobrého v míse, ve které jsou místo svíček takové psí klobásky a s každým rokem tam jedna přibyde. Ještě něco na přilepšenou spolu s dárečky,
co tam pro mne nechal Ježíšek, najdu pod stromečkem.
Ne že bych dárky nedostával v průběhu roku. Když některá z paniček někam jede,
nikdy na mě nezapomene a vždy mi něco přiveze, ať už nějakou tu mlsnotu či hračku.
Já je za to každý den vítám s velkou radostí a štěkotem jim dávám najevo,
že jsou to moje nejlepší paničky jaké jsem si mohl přát.
Ze všeho nejvíc mám rád plyšáky. Chvíli do nich radostně ňufám knoflíkem
(kdyby někdo nevěděl, tak říkám svému nosu), pak ho aportuju
a nakonec se do něj pustím a dřív nebo později ho rozcupuju na cucky a vítězně nad ním stojím a směju se. To se ale většinou nelíbí
mým paničkám, protože u toho nadělám trošku svinčík a ony to po mně musí uklízet.
Jinak jsem moc moc spokojený pejsek. Uměl jsem si vybrat
a jako úplně maličké, slepé, černé nic, které se vešlo do dlaně, jsem si označkoval tu nejskvělejší paničku na celém světě.
Nikdo se nemá tak jako se má Ludvíček, říkají moje paničky neustále. Jsem trošku jako jejich miminko a taky toho dokážu občas pěkně zneužít. Ale to je asi normální.
V tento rok 2014, už mi na Ježíška bude 14 let a já jsem stále čiperný psí dědečkek :-)

 

Přidáno: 48 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?