Příběh malé border kolie

25. února 2011

Píše se rok 2000 9.2. to jsem se já narodila.Jestli se ptáte kdo JÁ tak prostě já malá Border kolie teď už jsem velká ale budu vám vyprávět příběh který jsem prožila.

Narodila jsem se u maminky v košíku.U nějaké rodiny to jsem neviděla byla jsem úplně slepá slyšela jsem jenom dětský hlas.Byla jsem malá, slepá a bezmocná.
Ten dětský hlas říkal:"Jé ti jsou roztomilý!"

Já si řekla kdo ti?Vždyť tu jsem jenom já, nebo že by ne?A pak jsem slyšela nějaký hrubý mužský a dospělý hlas jak říká:"Fuj, vždyť to vypadá jako krysa."
O kom to mluví?A co je to krysa?

Na světě jsem byla přesně jeden týden pořád slepá a bezmocná.
Ale najednou jsem se probudila a hle!Něco mě uhodilo do jednoho oka!Proud ostrého světla!

Ano!Konečně se to stalo už vidím na jedno oko!

Chvíli to trvalo než jsem se vzpamatovala-a pak jsem náhle uviděla kolem asi ještě pět malých štěňátek ale ty už měli obě očka kromě jednoho ten neměl ani jedno otevřené.

Toho maminka vzala do pusy a vyhodila ho z košíku a trochu při tom zakňučela.Proč?Najednou
jsem uslyšela někoho plakat a na to někdo přišel a lopatkou nahrnul to štěně do sáčku.A ta malá holčička plakala a říkala u toho:"Tatínku, proč to štěňátko umřelo proč?

Já se podivila, co je to smrt?


To jsem nevěděla pak už jsem jen byla zalezlá v košíku u maminky.

Tak mi uplynul další týden a já mezi tím už otevřela druhé oko.A začala docela dobře chodit.Šlo by mi to lépe kdyby do mně ostatní, co už se naučili chodit do mně nestrkali.Ale ráno jsem to cvičila a odpoledne už jsem to uměla.Jak jsem se dozvěděla od maminky narodila jsem se o týden později i s tím mrtvým štěňátkem.

Druhý den přišla ta holčička a řekla:"Maminka mi dovolila abych si jednoho z vás vybrala.
Všichni okamžitě naskákali k mamince a tam kňučeli já jsem ještě utíkat neuměla tak jsem se sklouzla a spadla jsem na zem a než jsem se zvedla ona už mě držela, a řekla:"Ty se mi líbíš, vezmu si tebe!".

Od té doby co si mě ta holčička vybrala jsem se neměla špatně. Zkrátka a dobře, byla jsem pod její ochranou. Zjistila jsem, že se jmenuje Lenka. A jak mi moje mamka řekla tak mě si pojmenovala Axie.
Dokonce jsem se za její a maminčiny pomoci naučila běhat. Byla jsem sice nejmenší a jedinou místnost co jsem zatím viděla byl obývací pokoj ve kterém jsem se narodila, ale dnes se to mělo změnit.
Měla jsem navštívit Lenčin pokoj.Byla jsem celá natěšená až se vrátí ze školy.Tam se prý lidská štěňata učí novým věcem, asi povely nebo já nevím.Konečně! Klaply dveře ozval se zvuk házení tašky na židli a následné: "*Axie, pojď ke mně broučku."
Já nevěděla co udělat ale maminka mě vzala do pusy a přinesla mě k Lence.
Ta maminku pohladila, a vzala mě do náruče, a řekla: „Mám tě ráda, pojď něco ti ukážu.“

„KONEČNĚ“ řekla jsem si v duchu-konečně se budu moct kouknout někam jinam než jsem se narodila.Byla jsem nadšená!Tak mě Lenka vzala do náruče a nesla mě přes celou boudu.Oni tomu říkají „dům“-ten „dům“ byl obrovský ten bych přeběhla až někdy za měsíc.Nesla mě a nesla až mě donesla ke vchodu do jiné místnosti , tu otevřela-strnula jsem úžasem.Tohle jsem ještě nikdy neviděla!Stěny polepené papíry, na takové plošince na nožičkách špína a a něco tam hrozně smrdělo -a k tomu všemu se na zemi válelo oblečení a takoví jako by malincí umělý lidé.


Pustila mě na zem ale ne to co jsem udělala mě asi už nikdy neodpustí-pomyslela jsem si ve chvíli když se pode mnou objevila mokrá, žlutá loužička.Lenka se na mně vyčítavě podívala trochu mě plácla a řekla:"NE!"Já za to přeci nemůžu.Přemýšlela jsem když mě odnášela v náruči pryč-vždyť…vždyť já jsem byla šťastná tak jsem to musela udělat.No snad mě tam vezme zítra…


Mamince jsem si postěžovala co se stalo.Ona se usmála a řekla:"To se bohužel občas stává, no nevadí a teď už spinkej-dobrou zlato."
Ach jo, pomyslela jsem si ona to vůbec nebere vážně.A šla jsem spát, byla jsem hodně unavená.Probudila jsem se.To už je ráno?Ne je tu nějak divně, tak jako tma všude ticho slyším jenom výdechy sourozenců a maminky.Pomoc, já se začínám bát to ticho je tak strašidelné."Kník , kník"začala jsem kníkat tolik jsem se bála.Ale maminka spala tak tvrdě.Najednou jsem z vedlejšího pokoje uslyšela šramot.Pomoc, pomyslela jsem si teď mě to určitě sní!Ale to co jsem uviděla probudilo mou zvědavost.Malá, rozcuchaná postava šla směrem ke mně.Kdo to jenom může být?A najednou ta postava promluvila:"Axie, jsi to ty?" Moment ten hlas znám.No jo Lenka!!!

Pohladila mně, a vzala mě.Proč mě bere problesklo mi v té chvíli hlavou.A zase jsme putovali z obýváku asi do jejího pokoje, a to obě dvě rozespalé.Musela mě slyšet kňučet.V tom se rozsvítilo malinké světlo ona mě vysvětlila že toho se bát nemusím je to prý nějaká „lampička“.Pak jsme si lehli do postele ale ona mě před tím řekla: „Ne, že tady uděláš loužičku.“Potom si lehla přitulila mě k sobě zhasla „lampičku“ a obě jsme v tu ránu usnuli.
Já se ale zase probudila, moc mě k sobě tiskla a stýskalo se mi po mamince.Probudila se.
Pohladila mě a začala mě konejšit. Já se ale stejně bála tak mě vzala a zase jsme putovali do obýváku dala mě do pelíšku a já spala.Pak mě probudily divné zvuky.Ani nevím jak mě to napadlo ale já jsem vyskočila z pelíšku a upalovala jsem po bytě.Narážela jsem do věcí klouzala se padala když v tom jsem se konečně dostala k pootevřeným dveřím.Konečně, řekla jsem si ale byl tu další problém.Byla jsem moc malá a ty dveře byli moc těžké.Opírala jsem se do nich vší silou když v tom se konečně pohnuli.Tak ještě trochu zatlačit a budu tam.Škvíra už je dost veliká abych se ní protáhla.Ještě vymyslet jak se dostat do jejího pelíšku.Chvilku jsem tam stála a uvažovala.Kdybych tam vyskočila mohla bych spadnout a ublížit si.Ale kdybych začala kňučet mohla by na mě omylem šlápnout.Najednou jsem přestala přemýšlet a začala jsem pozorovat „krajinu“ kolem sebe.Ty lidé spí tak divně.Tak jako zkrouceně a ještě jsou přikryti něčím těžkým ale za to velmi teplým.A pak jsem se koukla tou velikou průhlednou věcí, přes ní jdou prý vidět „hvězdy to mi říkala maminka, ty hvězdy jsou tak krásné.Ani nevím jak se to mohlo stát ale já jsem na té zemi z ničeho nic usnula.


Probudila mě zima.Zívla jsem, ale pak mě bylo hrozně, v mé malé hlavičce byl zmatek.Kde to jsem?Proč nejsem u maminky?Začala jsem brečet.Vy to slyšíte jako smutné kňučení.Lenka se vzbudila už na mě skoro šlápla kdybych se rychle neuhnula…Vzala mě začala mě hladit a řekla mě:„Ty máš dneska ale noc zlato.“Pak se usmála vzala mě do postele a já si řekla že snad už usnu.
Taky že jsem usnula probudil mě až pisklavý zvuk nějakého malého kulatého stroje-no stroje spíš malého „stroječku“.Na to se objevila ruka ta zmáčkla něco na tom stroji a on přestal pípat.Já jsem pochopila že to je kvůli tomu aby se vzbudila, protože to takhle pípalo každé ráno.Protáhla jsem se a začala jí lízat obličej.Ona se začala smát a řekla:„Hihihi Axie nech toho hihi!“Pak se taky protáhla natáhla na sebe takové divné věci.Dala mě do košíku a někam šla.Ale asi jenom na chvilku za chvíli se vrátila a řekla:„Axie, dneska pro tebe mám dvě zprávy dobrou a špatnou, řeknu ti je až se vrátím ze školy.A odešla.Pak jsem jenom čekala.Pozorovala jsem maminku byla divná taková nějaká smutná.Pořád všechny štěňata k sobě tulila,lízala je jenom mě ne.Když jsem se jí přišla zeptat co se děje ona se jen pousmála a řekla:„To se dozvíš, až se Lenka vrátí ze školy.A zase je začala lízat.Zalezla jsem si do kouta a tam jsem přemýšlela a čekala.Když jsem konečně uslyšela ten posvátný zvuk otevírání dveří.Lenka přišla docela smutná.„Ahoj Axie kterou zprávu chceš slyšet nejdřív?Tu dobrou dobře, tady máš svůj vlastní obojek.“
Já jsem si řekla co je to obojek.Mamka mě naznačila že se nemusím bát a ať jdu blíž k ní.
Tak jsem šla.Ona mě pohladila a pak mě začala dělat něco kolem krku.Když přestala koukla jsem se.Měla jsem kolem něho něco co měla maminka.Mělo to dole potom kroužek a na něm bylo hezky napsáno-Axie .Jupí, pomyslela jsem si, konečně už jsem velká.Ale to jsem ještě nevěděla co hrozného přijde po tomhle krásném zážitku.Maminka slabě zakňučela vzala mě do pusy a přitulila si mě.Já si pomyslela, co se to jenom děje?


„Víš Axie Tvoji sourozenci…prostě máme moc pejsků a všechny si je nechat nemůžeme.Tvoji sourozenci půjdou k lidem kteří se o ně budou starat a budou mít jen je, jako já mám Tebe.“
Pak ještě dodala: „Já vím, že mi stejně nerozumíš ale mě to je jedno.“Já se rozbrečela a maminka za chvíli taky… Bylo mi tak hrozně smutno.Všechno v mé hlavě se motalo a já si pomyslela že musím utéct aby mě nečekal stejný osud jako moje sourozence.Vyskočila jsem, a běžela jsem neviděla jsem prostě jsem jenom běžela když jsem se zastavila byla jsem v tmavé místnosti.Kde to jenom jsem, pomyslela jsem si ale uviděla jsem bílé dveře s malou škvírkou akorát pro mě.Tak jsem se tam protáhla ale pak jsem byla v daleko menší místností kde bylo plno světla které mě udeřilo do očí.Maminka mi říkala že jsem hrozně tvrdohlavá, dřív jsem nevěděla co to znamená ale teď už to vím.Znamená to, že mám tvrdé kosti v hlavě.
Rozeběhla jsem se a prudce jsem narazila do dveří víc už si toho nepamatuji.Probudila jsem se zase v obýváku(jak oni tomu říkají) a hrozně mě bolela hlava maminka vyskočila a šla se na mě podívat.Olízla mě a řekla:“Tohle už nikdy nedělej!“ Vzala mě k sobě do košíku, a mě bylo dobře tak dobře, že jsem se napila mléka od maminky a spokojeně jsem usnula.

 

Přidáno 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?