Přiběh Nera

4. prosince 2010

Dovolte mi, abych se představil. Jsem Nero, asi 8-letý kříženec dobrmana.

 

Měl jsem domov, svůj kotec, teplou boudu a každý den hrnec s jídlem. Bylo mi dobře, byl jsem doma. Můj páníček mě občas pustil na dvůr a já jsem vždy radostně štěkal a radoval se. Někdy mě i pohladil a dal piškotek. Byl jsem mladý pes, plný života, rád jsem hlídal. Cítil jsem se jako pán domu, vždyť jsem i tak vypadal, jako velký a silný pes. Fenky mi občas posílaly přes plot zamilované štěknutí, nakonec, byl jsem opravdu moc hezký. Promiňte mi tu mírnou neskromnost, ale byla to pravda - co byla, vlastně stále je.

 

Jednoho dne však pán přišel domů a naložil mě do auta.Byl jsem moc rád, protože jsem myslel, že jedeme někam na výlet. Moc často jsem po venku nechodil, neměl jsem proto příliš v lásce ostatní psy – všichni ti namyšlení ovčáci a špicové mi lezli na nervy. Nerad jsem s nimi mluvil, měli hloupé řeči, tak jsem na ně raději vrčel, bylo to zábavnější.

 

Když auto zastavilo a pán mě vytáhl ven, vrtěl jsem ocasem, běhal a štěkal. Pán se na mě usmál, pohladil mě po hlavě a nasedl zpátky do auta. Štěkal jsem na něho, chtěl jsem, abychom si spolu hráli, chtěl jsem najít nějaký klacík, který by mi pán hodil, ale on odjížděl pryč. Kňučel jsem, běžel za ním, štěkal… Proč to udělal? Nechápal jsem, co jsem provedl, proč se na mě zlobí. Hlídal jsem špatně? Nebo mu vadilo, že nemám rád ostatní psy? Nechtěl jsem ho zklamat!

 

Běžel jsem stále za ním, chtěl jsem, aby mi dal šanci, abych vše, čeho jsem se podle něj dopustil, mohl napravit. Nakonec zastavil a vystoupil z auta. Už jsem se radoval, že si to rozmyslel, skákal jsem na něho, vrtěl ocasem, ale on mě uhodil a řekl, že jsem „hloupý pes“, že mě už nechce nikdy vidět, a že mám jít pryč. Bolely mě ty jeho kopance, nechápal jsem, proč mě bije, co jsem pokazil, proč musím tolik trpět. Nakonec zdvihl palici, sklopil jsem uši a olízl mu ruku. Určitě si chce se mnou hrát, už mi odpustil! Ale zase jsem se zmýlil. Pán na mě křičel, že mám jít pryč a zase mě začal bít. Pak odhodil palici. Běžel jsem pro ni. Když mu ji přinesu, zase mě bude mít rád a půjdeme spolu zpátky domů! On ale nasedl zpět do auta a odjel. Nevydržel jsem dlouho běžet za autem. Lehl jsem si na zem a plakal. Plakal jsem pro tebe, pane, pro tebe, který jsi mě opustil! Ted už vím, že jsem neudělal nic zlého, že to byla tvoje chyba, tys mě zradil a opustil!

 

Čekal jsem dlouho, byla mi zima, lidé mě od sebe odháněli a také říkali, že jsem „hloupý pes“. Nevěděl jsem, co to znamená, ale raději jsem šel od nich pryč, bál jsem se, aby mě nezačali bít, jako můj pán.

 

Nakonec se o mě začal zajímat nějaký mladý muž. Nechtěl jsem jít za ním, vrčel jsem. K lidem jsem už neměl důvěru. Ale mladík se nevzdal, začal mi nosit jídlo a pomalu jsme se sbližovali. Nakonec jsem mu dovolil, aby mě pohladil. Zase jsem cítil, že mě má někdo rád, ale zároveň jsem se bál, že mě i tento nový pán zase opustí. Zase bych byl sám, zase by to tolik bolelo…

 

Jednoho dne přišel ten člověk s nějakou šňůrou. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Dal mi na krk obojek a na něj tu šňůru připnul. Nelíbilo se mi to a chtěl jsem utéct, ale už mě nepustil. Uklidňoval mě, že zase bude dobře. Nechtěl, abych zůstal na ulici, říkal, že budu dostávat jídlo a budu mít svoji vlastní teplou boudu. Uvěřil jsem mu a nastoupil s ním do auta, i když jsem nevěděl, co se mnou dál bude.

 

Zastavili jsme před – jak tomu jen ten pán říkal? Ano, už vím - před psím útulkem. Vůbec jsem netušil, co to je. Slyšel jsem tam štěkat víc psů, zaštěkal jsem taky, aby věděli, že jsem tady. Před tím „útulkem“ byla milá teta. Pohladila mě a říkala mi, že zase bude dobře. Ten milý pán, který mě zachránil, se rozloučil a odešel pryč. Teta mě vzala dovnitř a dala mi najíst a napít.

 

Nyní bydlím v pěkném kotci a mají mě tady rádi. Je tady víc psů, s fenkami si rozumím, se psy je to trochu horší. Moc jsem mezi ně v mládí nechodíval, a tak si s nimi moc "nemám co říct". Tety v útulku o mně říkají, že jsem kamarád a hlavně dobrý hlídač! Vždyť, kdo by se nelekl takového velkého, silného psa. Umím hlídat dvůr, za plotem vypadám jako velký dobrman (vždyť jsem nakonec jeho kříženec). V útulku jsem již poměrně dlouho. Pokaždé, když si sem přijdou lidé vybrat psíka, usmívám se svým psím úsměvem a vrtím ocasem, ale přesto si mě zatím nikdo nevybral. Kde můj nový páníček tak dlouho trčí? Už by si pro mě měl přijít, abych měl zase svůj dvorek, lásku i pohlazení. Abych už nikdy nemusel zažít žádný kopanec.

 

Jsem vhodný i k fence do páru na hlídání, ale k psovi raději ne. Vůbec nejsem agresivní, to se nemusíte bát, jen jsem raději sám nebo s nějakou tou psí slečnou.

 

Přidáno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?