Příběh pro kočky a páníčky: Valentýnka

10. února 2013

Nedokázala jsem uvěřit, že se to opravdu stalo. Tělo i mozek byly stále jako opařené, jako v šoku. Srdce přetékalo steskem a bolestí a mozek stále trval na svém – není to pravda. Jenže postupně přijímal tu hroznou skutečnost. Je to pravda! Smiř se s tím!

Beruška mi dodýchala v náručí za asistence doktora. Neustále mě při tom ujišťoval, že to tak musí být, že už se nedá nic dělat, že se trápí. Věřila jsem mu. Beruška nejspíš také. Svůj poslední výlet na veterinu přijala totiž naprosto v pohodě. Jako by věděla, že jí pomohou. Že už bude trápení konec.

Hrobeček na zahrádce si se svíčkami a věnečky a kytičkami nezadal s tím lidským. Jenže mě to neuspokojovalo. Moji drahou polovičku také ne. Po dlouhé době jsem ho viděla opravdu usedavě brečet.

Stále se mi hlavou honily stejné myšlenky. Měla jsem na to vůbec právo? Nebylo to brzy? Není jí v té zemi zima? Stále dokola. Jedno a to samé. Netušila jsem, že to může tolik bolet. Nevěděla jsem toho dosud hodně, ale jedním jsem si jistá byla. Už nikdy žádné zvířátko. Nechci už takovou bolest nikdy zažít. Nikdy!

Přes zimu zel hrobeček divnou prázdnotou. Sníh zasypal kamení i křížek a vypadal tak opuštěně. Rychle jsem ho tedy vždycky toho sněhu zbavila, zapálila svíčku a ozdobila novými květinami. Beruška nesmí strádat!

 

Únor, blíží se Valentýn

Leden byl konečně pryč, začínal únor a i počasí bylo o poznání lepší. Bolest trochu opadla. Slunce svítilo trochu déle a ptáčci se zase ozývali na celé kolo. Za pár dní už bude jaro. Utíkám do květinářství pro další kytku pro Berušku. Nesmím zapomenout také na svíčky a něco navíc, něco, cokoliv. Zapomněla, samozřejmě. Nápis mě uhodil hned do obličeje. Svatý Valentýn!

Úplně bych bývala zapomněla. To moje drahá polovička určitě nezapomene. Kupovat mu kytku není asi úplně dobrý nápad. Tak co? Uvidím, co objevím. Třeba to bude něco zajímavého a je lepší to vždy nechat na tom, co mě uhodí do očí. Takové dárky jsou nejlepší. Rozhodnuto.

V květinářství ale k žádnému výraznému objevu nedošlo. No nic. Na své si tedy přijde alespoň Beruška. Krásná valentýnská kytice a svíčky ve tvaru srdíčka byly přesně to, co si zaslouží. Zaplatím za nákup a ujíždím na zahradu.

 

Jak nám naše kočka "našla" kotě Valentýnku

Po sněhu naštěstí jen chabé památky ve tvaru hrudek, které nestihly roztát, rozseté různě po zahradě. Z dálky sleduji, jak je na tom Beruška. Křížek ční a sníh nevidím. Jenže něco ano! Kousek dál sedí odrostlé kotě. Sleduje křížek se zájmem, jakoby si říkalo, kdopak tam asi leží? Vůbec si nevšimlo toho, že se blížím. Podpatky po dlaždicích na chodníčku ovšem všechno prozradí.

Kotě se prudce ohlídne a poodběhne. Ale neuteče. Jen zvědavě sleduje, kdo se to opovažuje. Stihnu si všimnout, že jeho pohyb až tak ladný nebyl. Zadní nožička vykazovala jasný problém. Zastavím se a koukám na kotě. Opatrně. „Copak, broučku. Kdepak ses tu vzal? Copak se ti stalo?“ sednu si na bobek a čekám na reakci.

Kotě mě zvědavě sleduje. Nedělá ale nic. Jen sedí, ovšem nepřestává mě bedlivě sledovat. Popojdu tedy trochu blíž a i kotě se opatrně přesune do větší vzdálenosti. Rozhodnu se nevšímat si ho. Třeba pak změní názor, přiblíží se a budu moct zkontrolovat nožičku.

 

Dávám Berušce její věci, zapaluji svíčky a obřadně si stoupnu nad hromádku kamenů. Do svého rituálu jsem se zabrala tolik, že jsem překvapením skoro nadskočila. Kotě sedělo kousek ode mě a zaujatě sledovalo, co dělám.

„Tam je moje Beruška. Moc jsem ji…tedy my oba, milovali. Ani nevíš jak moc.“ Vysvětluji kotěti, které zvědavě natočí hlavičku a mňoukne. „Ty mi rozumíš? Jsi krásná,“ sedám si pomaličku na bobek, abych ho nevyděsila. A nevyděsila. Dokonce se opatrně začalo přibližovat. Pomalu k němu natahuji ruku. Natáhne hlavičku a čichá mi k ní.

„Tak ukaž, podíváme se na tu tvoji nožičku,“ hladím ho po hřbetu. Nechá se. Lituji toho, že nemám jídlo. Ale pak mi hlavou probleskne, že v chatičce určitě nějaké granulky zbyly. „Vydrž!“ zavelím a rychle odemykám chatku. A kotě opravdu čeká.

Vracím se zpět s pytlíkem granulí, které kotě začne skoro okamžitě pojídat. Hltavě. Hladím ho a lituji. „Vezmu tě na veterinu, musíme se na tu tvou nožičku pořádně podívat.“ Hlásím kotěti a za chvíli už se nese v náručí do auta.

 

Veterinář nožičku zrentgenoval. Vyhodnotil ale jen drobné zranění, které se prý rychle zahojí. Na cestu jsem dostala odčervovací tablety a termín na očkování. Úplně jsem zapomněla na svůj slib. Už nikdy žádné zvíře.

 

Koťátko všechny smutky zahání

Když jsem dorazila domů, všechno ožilo. Schovaný pelíšek, záchůdek, hračky. To všechno jsem chtěla původně vyhodit, navždy se toho zbavit. Dobře, že jsem to neudělala.

Nemám dárek! Já úplně zapomněla. Trklo mi, když jsem si konečně sedla do křesla a pozorovala hrající si kotě.

 

Nejlepší dárek k Valentýnu

K večeru přišel manžel s kyticí. Dlouhý polibek jako díky mu udělal radost. „Já pro tebe k Valentýnu ale nic nemám, nestihla jsem to.“ Omluvně klopím hlavu. „Ale něco ti ukážu. Seděla u Berušky, nemohla jsem ji tam nechat,“ vedu ho za ruku do obýváku. Chvíli stojí a dívá se jak přimražený. Nic neříká. Pak se pomalu natahuje k ležícímu kotěti. Neutíká. Nechá se pohladit.

Večer už mělo kotě jméno. Valentýnka. Nemohla jsem mu dát hezčí dárek. Měl radost. Koneckonců i já sama a Valentýnka jakbysmet.

 

Autorka: Naďa Kučerová

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?