Proč nás koně neposlouchají?

15. června 2015

„Je tvrdohlavý jako mezek“, říká se o někom, kdo se staví na zadní, a nejspíše se tímto vžitým rčením mezkům zase až tak moc nekřivdí. Ale i koně dovedou být tvrdohlaví jako mezci. Nechce se jim ven ze stáje, a když je přece jen nějak dostaneme ven, stojí na místě, ani se nehnou. Prostě trucují, i když jindy jsou docela milí a ochotní, ale teď jako by jim něco přelétlo přes nos. Co za tím vězí? A jak koně „přemluvit“, aby pracoval?

Je kůň líný nebo trucuje?

To, co vypadá na první pohled jako trucování, nebo dokonce dělání naschválů, kterými kůň nesleduje nic jiného, než aby se vyhnul práci, má samozřejmě svoji příčinu. Touto příčinou nemusí být kupodivu lenost, jak nás nejspíše hned napadne. Právě diagnostikování této příčiny je tím, čím bychom v případě trucujícího koně měli začít jeho „léčbu“.

Příčin může být pochopitelně víc, ale nezřídka mají společné podhoubí, totiž to, že kůň považuje situaci, v níž se ocitl, za potenciální ohrožení, a proto, jak mu velí instinkty, místo práce šetří síly pro případný únik.

To může být třeba i důsledkem toho, že byl v minulosti kůň přetěžován, a proto se pro něj jakákoliv práce stala symbolem nutného zla, které je spojeno s bolestí, námahou a stresem. Ale problém nemusí být jen v koni, ba právě naopak, často je na straně lidí. Jde o to, že se kůň potřebuje s člověkem cítit bezpečně, pak i ochotněji pracuje.

Jenže právě v tomto bodě dochází k dvěma základním chybám, které tento, pro koně nutný, pocit bezpečí neumocňují, ale naopak. Buď koni nerozumíme a tedy špatně chápeme jeho reakce, nebo kůň nerozumí tomu, co po něm chceme my.

V tomto okamžiku přestává kůň člověka poslouchat, protože nemá důvod člověku vyhovět, bezpečnější je pro něj spolehnout se sám na sebe. Klasickým příkladem je situace, kdy zpravidla nezkušený jezdec koně zároveň pobízí holeněmi a zároveň jej zadržuje uzdou, aniž by si uvědomoval, že dává koni protichůdné pokyny.

 

Na trucovitého koně se musí postupně

Při nápravě trucovitého koně mějme na paměti to, že kůň se chová tak, jak je to pro něho nejpříjemnější. Jestliže kůň reaguje jinak, než chceme, pak je nejlepší ukázat mu, že je pro něj příjemnější poslechnout, než neposlechnout. V praxi to neznamená nic jiného, než mu zpříjemnit to, co po něm chceme (to hlavně), a znepříjemnit to, co nechceme. Podmínku úspěchu je konzistentnost našich požadavků a reakcí na chování koně, jinými slovy, musíme koni bez přestání měřit stejným metrem.

Samozřejmě v praxi to nebývá tak jednoduché a neústupnost koně nás může svádět k „silovému“ řešení, což je ale chyba. Platí, že méně je více, a proto je lepší zvolit metodu postupných kroků. Pokud například kůň odmítá pohyb vpřed jezdcem, choďme s ním na ruce, aby si zvykl na naše vedení. Ve chvíli, kdy s vámi půjde, odměňte ho. A naopak, neodměňujte ho tedy, když se zastaví.

Je to jemná psychologická hra. Vy musíte určovat pevné hranice, ale tak, aby měl kůň jistotu, že zvládne všechno, co po něm chcete. Ale pozor, aby tomu tak bylo, musíte být v pohodě i vy. Kůň je inteligentní, okamžitě vycítí vaši nejistotu, která se odrazí i na jeho chování. Pokud si nejste jistí, že „opravu“ koně zvládnete, raději o pomoc požádejte někoho zkušeného.

Další podobná témata

Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení a Váš pes by mohl trpět, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

 

Opravdu chcete smazat tento inzerát?

Tato akce je nenávratná, takže si to pořádně rozmyslete, jelikož po souhlasu už není cesty zpět.