Procházka

12. října 2010

Ahoj všichni psí a člověčí přátelé, hezky se uvelebte, já Fík vám budu vyprávět jeden zážitek.

 

Bylo to někdy ke konci prázdnin, byl tu Davídek se svou snoubenkou Soničkou, už si ani nevzpomínám, proč tu byli, ale asi jen tak na návštěvě.
Nějak jsme se dohodli, že bychom mohli jít na procházku. Odbahňuje se zde rybník a tak jsme se k němu vydali, podívat se jak jim to jde. Šel jsem na vodítku, protože mám vždy nějaký nevhodný plán se jít někam podívat, mimo zvolenou trasu, tak aby na mě nemuseli pořád čekat. Když jsme přišli k rybníku tak si Davídek vzpomněl že by mě a Soničce mohl ukázat kde si on a jeho brácha Dominik když byli malí hráli.

 

Přešli jsme po hrázi prázdné vodní nádrže a na konci vstoupili do rybníka, už byl vypuštěný dlouho, tak bahno bylo docela pevné, no, i když pro mě bylo pevné dost, ale co pro ně? V jednom místě už skoro na konci naší bahnivé cesty musel byt nějaký pramen nebo co, protože se tam Ti dva zabořili, naštěstí každý jen jednou nohou. Nic strašného pro cestu dál stačilo udělat jen delší krok a zas jsme byli všichni tři na suším podloží. Sonička Davídkovi trochu nadávala, protože měla zrovna nové bílé boty.

 

Prolezli jsme už jen takovým roštím a byli jsme na místě, měli zde postavené různé potůčky a jezírko, už bylo vše takové zanesené, ale pořád funkční. V jezírku a potůčkách měli docela velký průtok vody. Voda do jezírka přitékala přepadovou trubkou z nedalekých studní. Z jezírka přepadem do potůčku. Měli tam i spadlí most, který vzala asi velká Jarní voda. Po prohlídnutí a Davídkově vyprávění jsme se vydali na cestu domu. Už se nám ale nechtělo po rybníce a tak jsme se vydali dál proti proudu potoka, který živí toto vodní dílo. Procházeli jsme docela mokrou loukou, ale co dobrodružství musí přeci být ne.

 

Už jsme byli asi tak pět set metrů od vtoku potoka do rybníka, jsme se s Davídkem rozhodli že potok přeskočíme s rozběhem ale skočily. Sonička se bála skočit, protože se jí zdál moc široký. Davídek řekl, že když pudem ještě kousek dál tak že bude most. Šly jsme tedy k mostu, my po levém břehu a Sonička po pravém. Když jsme se všichni dostali na levou stranu, tak následovala cesta po dlouhé a rozlehlé louce. Davídek mi dovolil jít bez vodítka. Pobíhal jsem kolem nich a hledal stopy, které bych s vodítkem nenašel.

 

V tom jsem vyčmuchal jednu čerstvou stopu po myšce, začal jsem odhrabovat trávu a poté i zeminu. Sonička a Davídek viděli, že mám práci a tak si řekli, že mi utečou. Utíkali a pořad se ohlíželi jestli už vyběhnu také, byli už docela daleko a tak jsem si řekl, že nechám myšku myškou a vydám se za nimi. Běžel jsem úplně na maximum všech sil, když už viděli, že je doháním tak náhle zastavili a já je předběhl. Říkali mi, že mi to moc sluší, když běžím tryskem a ouška mi planou ve větru. No ale, aby v tom něco nebylo počkali až si najdu zas nějakou stopu a utekli mi znovu, zas jsem je dohnal. Měli moc velkou radost ze jsme je chytnul. A říkali mi, že chtěli ještě vidět jak úžasně tryskám a dupu prý jak hřebec. No ale to už jsme se dostali na konec louky k silnici, Davídek si mě zas vzal na vodítko a šli jsme spokojeně domu. Doma jsme se najedli a napili po náročné procházce a šli spinkat.

 

Pac a pusu Fík a SDF

 

Přidáno: 70 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?