Projížďka po Údolí smrti

14. května 2012

Příběh, o který se s vámi chci podělit, se odehrál asi v zimě minulého roku. Jako každé obyčejné úterý jsem přijela do stáje Láryšov, abych si zajezdila na koních. Jako pokaždé jsem přijela jako první a dostala jsem za úkol přichystat všechny koníky, které pojedou ven.

 

 

Začala jsem Olinkou, potom Renďou, pak Fynem a nakonec Wikčou. Apolík už přichystaný byl. Začaly se sjíždět holky ze stáje, takže paní Jana začala rozdělovat koníky. Míša si vzala Olinku (samozřejmě), Anet chtěla mít Fyna (jako vždy), Klárka si vzala Renďu, protože je to její kůň a Apolla si vzala Simča. Na mě zbyla Wikča.

 

Byly už tři hodiny a my jsme měly už vyjíždět. I když napadalo hodně sněhu, jely jsme ven do přírody. Každý popadl svého koně a mohly jsme vyrazit. Těsně předtím, než jsme se rozjely, všechny holky mi začaly dávat rady. Asi proto, že jsem nováček, pomyslela jsem si.

 

Zaslechla jsem jen, že si mám dávat pozor na zvířata, to prej Wikča nemá ráda, že se sem tam nerozcválá a když se jí ztratí koně z dohledu tak tryská. No, byla jsem poučena a mohly jsme vyrazit. Chvíli jsme klusaly a zajely někam dál na louku. "Kam to jedeme?", ptala jsem se Simči, která jela těsně za mnou.

 

Mezitím jsem sledovala krásnou přírodu, bílé dlouhé zasněžené pláně a naši stáj, která se čím dál tím víc zmenšovala. Uvolnila jsem se a klusala dál. Ale když mi Simča řekla, kam jedeme, tak jsem ztuhla. "Jedeme do Údolí smrti", řekla.

 

"Cože? Kam?", ptala jsem se jí nechápavě. "Do-Ú-do-lí-smr-ti",hláskovala mi Simča. "Říká se tomu tak, protože tady každý z Wikči spadl. Prostě se jim roztryskala a vyhazovala. Nejhorší to je prej ale v zimě". Skara! pomyslela jsem si a nedala znát najevo svůj strach. Přibližovali jsme se k rovince. "Tak, tady si zacváláme", řekla Míša a pobídla koně do cvalu.

 

Taky jsem pobídla Wikču, ale ta mi nechtěla jet. Po chvíli začala cválat, stoupla jsem si do třmenů a říkala si, jaká je to nádhera, když v tom se zastavila a jenom klusala. To jsem nečekala a noha mi vypadla ze třemenu. Držela jsem se okraje sedla, co to jen šlo. Wikča se nahýbala furt na jednu stranu a mě se nedařilo dostat nohu zpět.

 

A nejhorší na tom bylo, že jsem zablokovala "dopravu". Když se mi nohu podařilo dostat do třmenu, přijela za mnou Míša a křičela: "Jak to žes necválala?!" "No, já, když to nešlo. Cválala jsem jen chvíli. V životě jsem ještě necválala," říkala jsem Míši. Míša nic neříkala a rozjela jsem opačným směrem.

 

Stála jsem tam s Wikčou a čekala co bude dál když v tom Míša pobídla Olinku do trysku. Všechno jsem viděla jako ve zpomaleném filmu. Slyšela jsem dusot kopyt a viděla jsem taky bič, který šlehl Wikču po zadku. Ta se najednou vzepřela, vyhodila zadníma nohama do vzduchu a tryskala se mnou někam pryč.

 

"Seď na zadku!!", radila mi Klárka a smála se. Později jsem Wikču zastavila a jeli jsme dál. Zase jsme měli cválat, ale tentokrát do kopečka. Anet ani já jsme cválat nechtěly, protože oba naši koně jsou proslulí tím, že když cváláme tak utíkají, nebo že tryskají. "Ještě jednou", prosila Simča. Bylo to tři dva takže jsme musely cválat.

 

A jako naschvál se mi Wikča zase nerozcválala. Ostatní koně byli už za kopcem, jenom já a Simča jsme byly dole. Když jsem k nim dojížděla, Wikča se zase rozjela jak torpédo a začala tryskat. Sice jsem se bála, ale líbilo se mi to. Ta rychlost a to, jak ta krajina rychle ubíhá. Cítila jsem se jako pták na nebi.

 

Když jsme po dlouhé době přijely do stáje, odstrojily jsme každá svého koně a zavedly ho do boxu. Já s Anet jsme koním daly jídlo. Když jsme docházely zpět do kotelny trošku se ohřát, tak jsme slyšely, jak všichni povídali o mě a o Wikči, a taky o Anet. Cítila jsem se trapně. Nwvím jak Anet, ale já jo.

 

Naštěstí pro mě přijel taťka a jela jsem domů. Ještě naposledy jsem se rozloučila s koníkama a jela jsem. Sice mi Wikča na vyjížďce zlobila, ale já ji mám pořád ráda. Je to pořád ta samá, tlustá a líná Wikča.

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro koně doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?