První dny s novými páníčky

Já, když jsem byl ještě štěně, tak jsem bydlel v jihočeském kraji. Jednou se na mě a moje sourozence přijeli podívat nějací lidé. Moji sourozenci byli rádi, protože dostali plno pamlsků, ale já taky.

Mě to ale připadalo divné, protože se s mými páníčky bavili pořád o mém jménu. No tak jsem neváhal ani chvíli a šel za tou paní. Moc se mi nelíbila. Na židli měla pověšenou bundu. Já ani nevím, co mě napadlo, jsem k té bundě šel a zakousl se do ní a začal trhat. Ta paní se na mě koukala a říkala, jak jsem roztomilý. A ten pán mě začal fotit a natáčet. K tomu dodal: to bude pěkný darebák, ale my z něho uděláme hodného pejska a bude poslouchat.

Potom mě přinutili, abych jel s těmi lidmi. Než jsem odjel, tak jsem se ještě rozloučil s bývalými páníčky, mými rodiči a hlavně se sourozenci. Po cestě do nového domova jsem skoro celou cestu kňučel. Když jsme tak dorazili, tak jsem byl velmi smutný, i když jsem dostal nový pelíšek, misky na vodu a krmení, hračky, krabici, ve které budu spát a svého zatím pořád oblíbeného plyšáka Garfielda.

Noc byla příšerná. Celou dobu jsem myslel na sourozence, maminku a tatínka, kteří mi moc chyběli. Ti lidé mě půlku noci utišovali: Miláčku, nekňuč a spinkej! Já ale ne a ne. Potom mi do krabice vedle pelíšku dala hodiny a mysleli si, že si budu myslet, že je to tlukot srdíček mých sourozenců. Ráno jsem dostal napapat. Asi půlhodiny potom šli se mnou ven na více než hodinu. Půlku cesty jsem se nesl pod bundou, aby mi nebyla zima a nenastydl.

Večer už byl lepší, protože jsem ty lidi začal mít trochu rád, ale pořád jsem kňučel skoro celou noc. Na tyto první dny, kdy mě dali pryč od svých úplně prvních majitelů byly příšerné. Taky na ně nikdy nezapomenu!

Přidáno: 42 bodů.

Niki