První týden s Gustíkem

Uteklo to jako voda. Od okamžiku, kdy mi ho Anička dala do náručí až do chvíle, kdy jsme dorazili do Prahy. Za těch se sedm dní se z nás s Gustíkem stala nerozlučná dvojka. Je neustále za mnou, ať se vrtnu, kam se vrtnu je jako můj stín, toaletu ani koupelnu nevyjímaje.

Začínáme ráno v sedm, kdy mi provede ranní hygienu, olíže mi celý obličej a ťapkami mi udělá masáž tváří. Po kousacím rituálu všech mých prstů se rychle nasoukám do tepláků, nasadím postrojek a vyrážíme směrem k parku. Při prvním venčení je mu zima a tak ho páníček odnese na krásný trávník, kde Gustík splní svojí povinnost. Následně si sedne na zadní a dožaduje se rychlého návratu do vyhřátého bytu. Cestu už zná zpaměti a tak mě táhne na vodítku jako ohař.

Výtah už zvládá statečně. V chodbě osušíme packy, sundám postrojek a hurá k mističkám. Snídá vydatně a po všech nabízených chodech začne dovádět po bytě. Jeho oblíbenou disciplínou je klouzání po plovoucí podlaze a honění žáby od Aničky. Po půl hodince se unaví, přiběhne ke gauči, kde se snažím dospávat a vyskočí na něj. Vsune se mi do podpaží a usne. Funí na mě a já si v duchu říkám, jak rychle se člověku dokáže změnit život k lepšímu.

Člověk, který většinu života seděl v kanceláři, chodil na jednání a trousil moudra na prezentacích, jistě ocení změnu životního stylu. Obzvláště pokud je ještě vlastníkem „předního batohu“, vysokého krevního tlaku a astmatu. Jenže start z nuly na sto je pěkný mazec. Sedmkrát až osmkrát venčení, čištění tlapiček, luxování chlupů a vytírání loužiček, které Gustík občas udělá. Změna šatníku z městského floutka na teplákového venčiče, v kapsách pamlsky, sáček na hovínka, vodítko...

A pak ta přirozená starost o toho malého drobečka, který je nás vás závislý celým svým bytím. Spadl jsem do toho rovnýma nohama a jedu jako elektrický myš. První velký úkol týdne byla návštěva veterináře za účelem přeočkování. Mladá pohledná veterinářka se Gustíka ujala s největší péčí a provedla vstupní prohlídku. Šampion byl ve velmi dobré kondici a tak nastal vpich včeličky. Opičák ani nezakňučel a byl rozhodně statečnější než já.

Tři dny jsem ho hlídal jako oko v hlavě. Nosil jsem ho na jeho oblíbené místo, kde si vykonal, co bylo třeba. Jakmile byl hotov, nabral stopu k domovu a táhnul mě k našim dveřím. Okamžitě se pustil do připravené večeře, řádně ji zapil mlékem a začal rotovat po bytě. Naše plovoucí podlaha je pro Gustíka závodní dráhou a zároveň klouzačkou. Když někdy nevybere zatáčku, dostane se do neovladatelného smyku, než se zastaví o gauč nebo svůj pelíšek.

Zkrátka a dobře první týden s Gustíkem byl neobyčejný začátek. A rozhodně se nemůžu dočkat dalších dílů našeho kamarádství.

Přidáno: 68 bodů.

Petr