REK

20. září 2011

Obyčejné psí jméno pro obyčejného psa mohlo by se zdát, ale není tomu tak. Kdykoli zaslechnu ta tři písmena R E K, zasním se a vzpomínám.

 

 

Měla jsem hezké dětství a Rek k němu neodmyslitelně patřil. Rek, velký černý pes se žlutýma očima, kterého se všichni báli. Říkalo se o něm, že je zlý. On ale nebyl zlý, byl věrný. Hlídal mě a chránil proti celému světu od okamžiku, kdy jsem udělala první krůčky. Moje první slovo bylo REK.

 

Nikdo nevěděl, jak je ten pes vlastně starý. Rodiče ho získali společně s domem, který koupili, když mi byl asi rok. Když se původní majitelé odstěhovali, psa nechali na dvoře uvázaného silným řetězem ke staré nakloněné hrušni. A pes , zrazený a zklamaný lidskou proradností ,štěkal a vrčel a chňapal po všem, co se pohnulo. Z vyprávění vím, že rodiče psa nechtěli, nevěřili mu, ale nevěděli, co s ním, tak tam prostě zůstal.

 

Začínala jsem chodit. Maminka se mnou měla plné ruce práce. Pořád jsem jí utíkala, nadšená nově nabytou dovedností. A jednou jsem se ztratila. Rodiče šíleli. Ty nejčernější scénáře se zdály být realitou. Dítě utopené v rybníce. Nebo přejeté autem. Nebo zakousnuté od psa…. Moment, kde je ten pes? Nikdo si v tom zmatku nevšimnul, že umlklo to jeho věčné otravné štěkání.

 

S těmi nejhoršími obavami běželi rodiče ke staré hrušni. A tam, ve psí boudě, spala malá holčička a ten pes místo aby ji zakousl , ležel vedle ní a hřál ji vlastním tělem. Tolik vyprávění. Další události si již pamatuji. Tatínek mě vzal za ruku a Rek ho upřeně pozoroval. Tiše zavrčel, ale spíš jen pro jistotu. A já řekla první slovo: „ EK“ a chytla jsem psa za chlupy. Dodnes cítím to chvění psího těla, kterého jsem držela kolem krku.

 

Tatínek mě zvedl a nesl domů a pes šel celou dobu vedle, až kam dosáhl řetěz. Nespustil ze mě oči. Když už nemohl dál, tiše zakňučel. Znělo to hrozně smutně. Natáhla jsem po něm ruce a tatínek se zastavil. Chvíli přemýšlel a potom nejednou řekl: "Ty bys naší malé neublížil, viď?" a poprvé psa pohladil. Rek ztuhnul, ale dotek strpěl. V tom okamžiku se tatínek rozhodl.

 

„Pojď s námi“, řekl psovi a těžký řetěz spadnul na zem. Pes s námi šel až ke dveřím a ráno jsme ho našli ležet na rohožce. Už to tak zůstalo. Nikdy už řetěz nepoznal a já získala toho nejlepšího přítele. Od té doby jsme byli pořád spolu. Díky němu jsem poznala, jak dokáže pes milovat. Jeho zásluhou mám psy ráda dodnes. A díky Rekovi vím, že nejlepší člověk je pes.

A pokračování příště…

 

 

 

Přidáno: 60 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?