REK a DON - krásná léta

3. října 2011

Následující dva roky byly klidné a plné pohody. Naši dva psi spolu svorně hlídali dům. Táta koupil stádečko ovcí, pro které oplotil kus louky za domem. Tehdy se projevily Donovy ovčácké schopnosti. Pomáhal otci zahánět stádo, dojemně pečoval o malá jehňátka a vůbec většinu času, kdy nebyl táta doma trávil s ovcemi. Bylo vidět, že tam je rád.

 

 

To Rek vnímal ovce jinak. Pro něj byly konkurence, takže se jim buď vyhýbal nebo na ně vrčel, ale neubližoval jim – byly naše. Jednou se oba psi vyznamenali. Na naší louce se objevil cizí toulavý pes – asi doga-a začal ovce honit. A tehdy se jako vždy ukázala Rekova pravá povaha. Bez váhání se s hlasitým štěkotem rozeběhl ovce bránit a do psa, který byl daleko větší než on se pustil.

 

Asi by to s ním špatně dopadlo, protože pes nehodlal vyklidit pole a mnohem menší Rek by v potyčce neměl šanci. Byl tu ale ještě Don a ten se statečně postavil po boku svého parťáka proti vetřelci. Během chvilky bylo po všem, pes se dal před přesilou na útěk a naši psi ho hnali až za rybník. Když se vrátili, nejprve společně zkontrolovali vyplašené ovce, olízali jim čumáky, jako by je chtěli uklidnit a potom si lehli na stráž k brance. Bok po boku.

 

Jindy Rek způsobil malé pozdvižení. Šli jsme s rodiči na návštěvu ke známým kteří bydleli v bytovce na opačném konci městečka. Táta vzal sebou i Dona, chtěl se s ním pochlubit. Slušnou chvíli jsme seděli v kuchyni, mlsali dort a chlebíčky a dospělí si dopřáli i nějakou sklenku. Když jsme odcházeli, polil rodiče pot. Před domem bylo srocení lidí, kteří se zlobili, že se nemohou dostat domů. Proč?

 

U dveří seděl náš Rek a výhružně vrčel. Nikdo se neodvážil přiblížit. Tatínek psa zavolal a lidem se omluvil. Nakonec se tomu všichni zasmáli, jak nás náš pes hlídá i na návštěvě. Asi nepochopil, proč on má být doma, když jsme všichni odešli a tak se vydal po stopě za námi. A potom seděl před domem a čekal na nás a nikoho nepustil dovnitř.

 

Jednou ve škole probíhal den SVAZARMU. Psovodi předváděli výcvik psů a mě se to moc líbilo. Na konci dne rozdávali přihlášky, tak jsem si ji vzala. Těšila jsem se, jak budu chodit s Rekem na cvičák. Ale byli jsme tam jen jednou. Hned při příchodu se na mě vedoucí přísně podíval a optal se, kam jdu s tím vořechem.
„To je můj pes a chci ho cvičit“ odvětila jsem „Pokud vím, máte německého ovčáka ne? Tak příště přijď s ním, cvičák není pro podvraťáky.“
Nevěřila jsem vlastním uším.

 

Pečlivě vyplněnou a rodiči podepsanou přihlášku jsem držela v ruce, ale po takovém uvítání mě přešla chuť vídat se s takovými lidmi. Tak jsem jen odpověděla, že Don patří otci a ne mě, že můj Rek je taky pes , já jiného nemám a ani nechci. Přihlášku jsem před tím člověkem roztrhala a šli jsme domů. Tak dopadl můj první a jediný pokus vstoupit do nějaké „psí“ organizace. Byla jsem zklamaná, ale Rekovi to bylo jedno. On byl stejně spokojenější v lese.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?