REK - pokračování

23. září 2011

Roky letěly jako voda. Už jsem nebyla mimino, chodila jsem do školky, potom do školy a každý den na mě při návratu u branky čekal můj věrný kamarád. Běželi jsme spolu do lesa nebo na louku a tam se honili, pozorovali mravence a tiše ze křoví koukali na srnky. Bylo to krásné období. Připadalo mi, že svět je krásné místo a šťastné dny dětství nikdy neskončí.

 

 

Před domem za silnicí byl rybník. Tam jsem chodila koukat na kachny a labutě a Rek jako vždy se mnou. Jednou mi maminka dala tašku starých rohlíků. Házela jsem rohlíky do vody a Rek je nosil zase zpátky. Přišlo mi to hrozně k smíchu. Vždycky jsem hodila rohlík a Rek za ním hned skočil, popadnul ho a donesl nazpět. Kachny byly na nervy, proč jim ten pes bere jídlo. Jedna kachna byla rychlá, chytila rohlík a rychle s ním plavala pryč, aby jí ho pes zase nevzal.

 

Rek plaval za ní. Volala jsem na něj, ale neposlouchal. Snad v polovině rybníka kachnu dohonil a když mu nechtěla rohlík dát, popadnul jí do tlamy i s rohlíkem a přinesl nazpět. Když vylezl z vody a hodil mi kachnu k nohám, byla chudinka tak otřesená, že seděla ani neutíkala. Dodnes se musím smát, když si na to vzpomenu- vyděšená kachna co ještě pořád držela v zobáku ten zpropadený rohlík a udivený pes, který vůbec nechápal, proč se na něj zlobím.

 

Psa jsem uvázala na vodítko a kachnu šoupla do vody. Zbytek pečiva jsem tam pak už jen nasypala do vody a šla domů. Když jsem zážitek vyprávěla doma, všichni se smáli, až se za břicho popadali. Rek byl hrdina dne a dostal pořádný kus masa za odměnu, jaký je šikula.

 

Jindy jsme šli spolu do lesa na maliny, kterých tam rostlo spousty. Maminka slibovala, že upeče koláč a ten já tuze ráda. Tak jsem sbírala a zpívala si. Najednou pes zavrčel. Zvedla jsem se, ale nic jsem neviděla, tak jsem trhala dál. Napadlo mě, že zajdu ještě kousek dál, kde bylo maliní hustější. V tom okamžiku na mě Rek skočil. Hrozně jsem se lekla, tohle ještě nikdy neudělal. Vyděšeně jsem se dívala na svého psa, který stál proti mně a vrčel. Pokusila jsem se ho obejít, ale postavil se mi do cesty a bylo jasně vidět, že mě nehodlá pustit. Nechápala jsem, co se děje, tak jsem jenom stála a začínala se bát. Napadlo mě, že to co se o psovi říkalo, že je zlý a nevyzpytatelný je možná pravda. Vždyť na mě bez důvodu vrčel, já mu nic neudělala!

 

Zatímco jsem mudrovala, co budu dělat, ozvalo se zapraskání a z maliní, kam jsem měla namířeno vyšel statný divočák. Zastavil se a pozoroval nás. Rek se otočil a začal na kňoura štěkat. Ten několikrát zamával krátkým ocáskem, zacvakal zuby a potom převelice pomaloučku odkráčel. Jakmile divočák zmizel, přestal pes vrčet a olíznul mi ruku. Teprve teď mi došlo, proč mě nechtěl pustit. V duchu i nahlas jsem se mu omluvila za nedůvěru. Tatínek Rekovo chování také ocenil a koupil mu za odměnu opravdový věnec buřtů ( no bylo jich asi 5, ale i tak).

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?