Rockyho vodní dobrodružství

6. srpna 2014

Není to ani tak dlouho, co jsme s páníčkem vyrazili na výlet k řece. Moc se mi tam líbilo, řádil jsem v listí, běhal tam a zpátky a pořád běhal páníčka kontrolovat, aby se mi nikde neztratil.

Když jsme ušli tak tři kilometry, došli jsme u řeky k místu, kde se k ní dalo krásně dostat, protože tam byla vyšlapaná cestička. Páníček popadl hezkou větev,
sundal z ní listí a přišel s tím ke mně. Hned mi došlo, že budeme
aportovat.
Před pár dny hodně pršelo, voda se zvedla a o to dobrodružněji to
vypadalo. Na aportování jsem se vždycky moc těšil. Nespouštěl jsem
z páníčka pohled a jakmile jsem viděl, že už hýbe ramenem a brzo ho hodí,
připravil jsem se k řece a sledoval, kam v ní ten báječný kus dřeva spadne.
Za chvíli se objevil přede mnou, letěl dál a dál a nakonec se ozvalo hlasité
žblunknutí. Chvilku jsem sledoval vodu pod sebou a když jsem vybral vhodný
okamžik, hupsnul jsem tam.
Nachvíli mně to potopilo a cítil jsem nad sebou velký proud nemálo divoké
a široké řeky. Vynořil jsem se a na zlomek vteřiny jsem ve vodě zahlédl
svůj cíl. Docela rychle ho nesl proud, takže jsem si nesměl dávat na čas.
Zatnul jsem všechny svaly v těle a začal plavat tím směrem. Cestu mi skřížil až
hlouček kamenů, od kterého můj aport nebyl tak daleko.
Rychle jsem na vysoké kameny vyskočil. Byly to jediné kameny široko daleko, které
voda nesmetla. Rozhlédl jsem se po aportu. Ten byl asi dvacet metrů ode mně,
proud už ho unesl hodně daleko. Bleskově jsem se otočil na páníčka. Z páníčka
byla cítit taková zvědavost a dychtivost, že jsem frknul a znovu skočil do vody.
Tentokrát ale něco nebylo v pořádku. Nezkontroloval jsem pořádně prostor pode mnou,
než jsem skočil. Ještě než jsem se vynořil jsem cítil silný tlak a nedosáhl jsem na
dno. Skočil jsem přímo do peřejí.
Vynořil jsem se a spatřil klacek patnáct metrů před sebou. Ten mě ale už pomalu
přestával zajímat. Chtěl jsem se otočit a prostě se vrátit, ale už nebylo cesty zpět.
Ještě pár chvil jsem se snažil dostat se ven, ale opravdu to nešlo. Nakonec se mi začalo
zatmívat před očima. V té chvíli se mi zatnuly všechny svaly v těle a nakonec povolily.
Už jsem nic necítil.
Probral jsem se až na velkém kovovém stole. Z něj se na mě usmíval můj páníček, a byl
celý mokrý. Nechápal jsem co se děje, ale cítil jsem, že mě zachránil. Po chvilce přišel
veterinář a řekl, že domů budu moct jít už dnes a že jsem měl veliké štěstí.
Nakonec si mě páníček vzal a šli jsme domů. Tam jsme si dali večeři. Když jsem si
večer lehal do pelíšku, říkal jsem si, že jsem rád, že mám tak hodného páníčka a že
jsem mu nadosmrti zavázaný.

 

Přidáno: 110 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?