Setkání s kancem

Původně jsem chtěla napsat jen pár slov ze včerejší procházky, ale nakonec to jako vždy rozepíšu. Takže. Včera jsme se po obědě vydali se psy a s tátou na procházku do lesa. Hned na kraji lesa jsme zpozorovali takové načechrané listí.

Vypadalo to divně a následně po vchodu do lesa jsme objevili i vyhrabané či vyryté díry bez jakýchkoliv stop. Hned nás napadlo stádo divokých prasat, jenže bezestop a hned na začátku lesa, kde jsme žádné prase ani stopy v životě neviděli? Díry byly dost hluboké a žádné stopy v nich nebyly. Šli jsme dál a já stále přemýšlela nad tou záhadou. Po cca 100 mestrech jsme objevili to samé a to na obou stranách "cestičky". To už mi fakt začalo vrtat v mozku.

Opět jsme šli dál, až jsme prošli celý les (je docela malý) až na na louku k jiné vesnici. Celou cestu jsme to pozorovali. Bylo to téměř všude. Načechrané listí a vyryté díry pod kmeny i mimo. Nikde kolem žádné stopy. I táta začal věřit, že tu muselo projít hodně velké stádo prasat a záhadu nakonec vyřešil sám. Prasata tam byla, když byl sníh a ryla pod sněhem, tudíž když sníh roztával stopy se "vsákly" do země. Postupně jsme nějaké prasečí stopy začali objevovat, ale byly několik dní staré.

Když jsme vyšli na louku, bylo to vyryté i tam. Fakt jsem nevěřila tomu, jak velké to muselo být stádo nebo jak dlouho tam muselo být, když rozrylo celý les (u nás divočáků moc není). Přešli jsme louku a vešli do toho samého lesa akorát na jiné straně (louka je do U). Byli jsme kousek od silnice a tak jako v pohodě jsme se prodírali mezi stromy. Najednou se to seběhlo všechno tak rychle, že sem to sotva zaregistrovala. Prošli jsme nevědomky cca 2 metry kolem ležícího kance. Arys jako obvykle běhal kolem a nasával stopy. Tudíž nic, co by bylo neobvyklé.

Když už jsme od něho byli asi tak 5, 6 metrů a otočený zády, tak ho Arys objevil. Šel k němu a když byl tak 2 metry u jeho zadku, tak se to stalo. Prase vyskočilo do vejšky, přeskočilo spadlej strom, zadupalo a bylo fuč. V tu chvíli jsme si to teprve uvědomili. Samozřejmě jsem se brutálně lekla, ale byla jsem štěstím bez sebe.

No jasně, už to bude nějakých pár let, co s tátou stopujeme divočáky a kdysi jsme na ně číhali na posedu třeba dvě hodiny a vždy neúspěšně (jen 1x jsme šli po čerstvých stopách a prase z dálky viděli). Většina lidí hledá adrenalin asi jinde, ale mě přitahuje tento typ a tentokrát po tolika letech na obyčejné procházce, takový zážitek byl prostě masakr.

Přidáno: 60 bodů.

MišKa