Sisi

12. září 2013

Zase mě vítáš a přeješ mi dobré ráno jako každý den, bohužel už dva roky jen z fotografie, která visí v předsíni. Každé ráno, když vyjdu z ložnice, ti pohlédnu přímo do očí.

Fotka v životní velikosti, na které jsi zvěčněný na kuchyňském balkóně. V okně se odráží tvoje tvář, jak nahlížíš dovnitř a za tebou je vidět zimní krajina, strom obsypaný sněhem. 
Odešel jsi tak brzy. Jen malý kousek ze svého života jsi stihl prožít... Ale byl prožit krásně, alespoň doufám. Pro mě tedy určitě.
Těch veselých vzpomínek, co na tebe mám! Jak ses třeba naučil otevírat dveře, když ti ještě nebyl ani rok! Nebo jak jsi miloval svetry a všechno z vlny. Vždycky jsi uprostřed té pleteniny vytvořil díru jak hrom a já se mohla taky protrhnout vzteky. Honila jsem tě pak s tím děravým hadrem po bytě a ječela. Ty ses krčil pod gaučem nebo ses někam prostě nasunul, kam jsem za tebou nemohla. Ale nejradši vzpomínám na to, jak jsme ti asi první čtyři měsíce říkali Sisinko. A to jsme už s tebou tehdy absolvovali nejméně tři návštěvy u veterináře! Na té klinice tě měli vedeného taky jako Sisinku. Až při nějaké pozdější návštěvě kliniky se jeden doktor začal smát, když jsem o tobě mluvila jako o Sisince. Dodnes mám schovaný očkovací průkaz vystavený na Sisinku...

Pak tě zradilo srdíčko. A mě to moje bolí ještě teď, když se tak na tebe zase dívám.
Doktor nám tehdy řekl, že máš srdeční vadu a tvůj život bude kratší. Nikdy na ta slova a na to, jak jsme se tehdy vraceli nešťastní domů, nezapomenu. A to jsem vůbec nečekala, že tu budeme spolu už jen pár měsíců.
Na ten příšerný den vzpomínám strašně nerada, ale bohužel dost často. Stále to moc bolí.
Ráno jedné červnové neděle jsi jako vždycky chtěl jít ven na zahradu. Otevřela jsem ti dveře a tys vyběhl ven. Na schodech ses ještě otočil. Zanedlouho začalo silně pršet. Stála jsem dlouho ve dveřích a volala na tebe, ale ty jsi stále nešel, ani ses neozýval. Déšť byl poměrně silný.
Obešla jsem tedy dům, dívala se, jestli se někde nekrčíš u zdi nebo pod verandou, ale nikde jsem tě neviděla. Pak mi přišel pomoci hledat táta.
Ten na mě po chvíli zavolal, že tě už vidí a ukázal směrem ke keříkům azalek. Pak se však zarazil a vykřikl. Na ty chvíle potom si už moc nevzpomínám. Ale na ten pohled zapomenout nelze nikdy, pohled do mrtvých očí...
Táta tě zatím uložil do zahradního domku. Tam už jsem za tebou jít neměla sílu.
Pak jsem se šla podívat až na tvůj hrobeček. Je tam na kamenné desce napsáno, jak moc na tebe vzpomínám. Prožil jsi s námi tři nezapomenutelné roky.

Kocourku můj zlatý, je tu se mnou pořád ještě Riki, kterého jsi znal jako kotě, tehdy tě nenechal chvlíli na pokoji a ty už jsi někdy nevěděl, kam by ses před ním schoval... Když jsi ale odešel, Sisíku náš milovaný, Ričík tě pak všude hledal... Chodil sem a tam a pořád se mě ptal, kde jsi a já nevěděla co říct...
Za týden jsme přinesli Sašenku, maličké koťátko. Neboj se, není to náhrada za tebe, ale chtěla jsem, aby Rikimu nebylo tolik smutno, byl ještě malý. Teď jeho zlobila Sašenka, jako on předtím zlobil tebe. Tak vidíš, nakonec jsi došel určitého zadostiučinění.
Tebe nejde nahradit, můj nejdražší, Sašenka je taky krásná kočička, ale je úplně jiná, než jsi byl ty, i když je ti trochu podobná. Už teď vím, že mi jednou oba zase odejdou. Každý tvor je jedinečný a nedá se jiným nahradit.
Jednou se spolu zase setkáme, tam za duhovým mostem.

 

Přidáno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?