Skákání pro smrt. (smyšlený)

1. května 2012

Dneska to byl přesně rok. Přesně rok od toho dne, kdy jsem dostala ten nejkrásnější dárek na světě. Ten dárek se jmenoval Carillon a byl to ten nejkrásnější holštýn široko daleko.

 

 

Vždycky jsem si přála koně přesně jako je on a ten největší sen se mi splnil. Zrovna jsem šla směrem do stáje a přemýšlela jsem o Carillonovi. O tom, jaké mám štěstí že mám takového kamaráda, parťáka a sportovního společníka.

 

Už nesčetněkrát mě zachránil před mými chybami, zlepšil mi náladu, přenesl mě přes nejrůznější překážky a díky němu mám doma celou nástěnku s pentlemi. Zrovna dneska jsme měli naplánovaný skokový trénink a když jsem konečně došla do stáje, jako prvního jsem potkala mého trenéra.

 

Šla jsem se převléknout, připravit Carillona a vydali jsme se na jízdárnu. Celý trénink byl úžasný, všechny překážky překonával s takovou lehkostí! On přes ně totiž neskákal, on přes ně lítal. Po tréninku jsem ho vzala do mycího boxu a odvedla ho do výběhu.

 

Zítra ho čeká celý den ve výběhu, aby byl dost "ready" na závody které se konají pozítří nedaleko naší stáje. Když jsem se převlíkla do normálního oblečení, před stájí už na mě v autě čekala mamka a mohli jsme se vydat směrem domů.

 

Dva dny uplynuli rychle a byl tu den závodů. Nebudou o jen tak ledajaké závody. Ze stupně L pomalu přecházíme na stupeň S, takže místo obvyklých 120 budeme skákat 130. Pečlivě jsme trénovali a jak se říká, trpělivost přináší ovoce. A nyní je to tu.

 

Jen tak tak jsme se stihli opracovat a už volali naše jméno. "Na start se připraví Catherine Laurenová s koněm Carillon." Jakmile jsem to uslyšela, na nic jsem nečekala a naklusala jsem na kolbiště. Když jsem pozdravila, rychle jsem nacválala a mířili jse na první překážku. Přeletěl přes ní s největší lehkostí, stejně jako další 3 překážky. Pak se ale stalo něco.. něco... nevím co.

 

Probudila jsem se až v nemocnici. Všude bílo, před postelí dva lékaři a rodiče. Chtěla jsem na ně promluvit, ale nešlo to. Hlas mě neposlouchal. Nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem sepokusila zvednout ruku. Nic. Nemohla jsem dělat asolutně nic. Co se to stalo?! Po chvilce jsem uslyšela doktory.

 

No, uslyšela není možnéto správné slovo, zdálo se mi jako kdyby mluvili nesrozumitelně. Přesto jsem však slyšela o čem se baví. Z jejich rozhovoru jsem pochopila to, že už si nikdy nesednu na koně.

 

Už nikdy neudělám samostatný krok, už navždycky budu odkázaná jen na pomoc druhých. Pokud nenastanou komplikace. Ale komplikace nastali. Po týdnu v nemocnici jsem vydechla naposledy.

 

 

 

 

Přidáno: 64 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Profilová fotografie None None

Enn

Další podobná témata

Pro koně doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?