Slepý pes a jak se k němu chovat

V minulosti majitelé zaznamenávali horšící se zrak u svých psů až do úplného oslepnutí v souvislosti s pokročilým věkem. Postupem let je stále častěji diskutována problematika genetických očních chorob, které mohou být příčinou poruchy zraku až postupné slepoty u relativně mladých jedinců. Tento fakt úzce souvisí s rostoucí popularitou plemen, pro která jsou určité genetické vady očí specifické. Setkáváme se také s oslepnutím spojeným s poúrazovým traumatem. Následující informace by měly poskytnout indicie k rozpoznání příznaků deficitu zraku u Vašeho psa.

Příčiny poruch zraku a oslepnutí u psa

Poruchy zraku a patologické změny na očích u štěňat a psů mladého či středního věku bývají většinou podmíněny vrozenou oční vadou. Veterinární medicína řeší celkem šestnáct genetických očních chorob.

Mezi nejzávažnější z nich patří například:

• hereditární katarakta (vrozený zákal čočky),
• progresivní retinální atrofie (postupná atrofie sítnice),
• retinální dyspalzie (odchlípnutí sítnice),
• kolobom (patologický stav disku zrakového nervu),
• anomálie oka kolií (komplex symptomů defektu zrakového aparátu u kolií a příbuzných plemen),
• mikroftalmie,
• glaukom (oční zákal způsobený zvýšeným nitroočním tlakem),
• luxace čočky.

Výrazně se zvyšuje také výskyt senilní katarakty (stařecký oční zákal). Tento typ zákalu vzniká postupnými chemickými změnami proteinů v jádrech čočky s rostoucím věkem. Přibývá i případů zákalů čočky vyvolaných dlouhodobým podáváním určitých léků (kortikoidy a antibiotika). Často bývá pozorován zákal spojený s metabolickou poruchou diabetes mellitus (cukrovka). Poruchy zraku či oslepnutí po traumatu oka nejčastěji souvisí s tupým nárazem do překážky při neopatrném pohybu psa či po srážce s automobilem. Poté dochází k zákalu vlivem zvýšeného nitroočního tlaku nebo k odtržení závěsného aparátu čočky, což vede k její luxaci či subluxaci. K perforacím oka dochází v některých případech po vniknutí cizího tělesa, jako je osina nebo dřevěná štěpina, a leckdy i po rvačce s jiným psem. Tento stav si bohužel často vyžádá chirurgické odstranění oka, tzv. enukleaci.

Jak poznáme, že pes ztrácí zrak

Pokud se pes pohybuje výhradně v důvěrně známém prostředí bytu, domu a zahrady, kde žije několik let, majitel často nezaznamenává žádné změny v jeho chování. Teprve při venčení za šera či v hustém lese a v novém prostředí je pes nejistý, může narážet do překážek v cestě i zvláštně reagovat na jinak známé podněty. Někteří psi nadměrně využívají čich při pohybu po neznámém terénu. Viditelné změny na rohovce, sítnici nebo čočce se vyskytují v případě některých genetických očních chorob - retinální dysplazie, progresivní retinální atrofie, hereditární katarakta. Výrazné bývají u senilní katarakty – stařeckého zákalu oka. Tyto změny lze pozorovat u obou očí v různé intenzitě nebo pouze na jednom oku.

Jak se chovat ke slepému psu

Majitelé, kteří zaznamenají některé z výše zmíněných příznaků, by se měli co nejdříve obrátit na veterinárního oftalmologa. V případě některých poruch je možné proces alespoň částečně řešit či zpomalit pomocí medikamentů. Stejným způsobem je třeba postupovat se štěňaty, u kterých majitel pojme podezření na vrozenou oční vadu. Dle závažnosti poruchy zraku bývá většinou doporučen speciální režim spočívající v úpravě prostředí, kde pes pobývá, především v odstranění nebezpečných předmětů či překážek. Důležité jsou také  pravidelné kontroly progrese choroby veterinárním lékařem.

Autorka: Hana Kopáčová

Markéta Heinrichová