Soužití dítěte a bulteriéra

27. listopadu 2011

Když jsem byla malé mimino, měli jsme doma pět psů: Rockyho s Blueyontem [Clumber španěl], Arku s Andulkou [Chodský pes] a bulteriéra Freddiho. Začneme pěkně popořádku. Než jsem se narodila, strýc si v roce 1994 pořídil bulteriéra. S Freddim pomohl mámě odchovat štěňata choďáků a v roce 2000 si máma s tátou jako novomanželé pořídili Blueyonta. A v tom roce jsem se narodila já.

 

 

Samozřejmě si nic nepamatuju, ale vím, co mi rodiče i strýc říkali, co se mnou Fred musel strpět. Pokud jsem byla v obýváku a všichni v kuchyni, měli mě na starost "holky", pokud jsem začala brečet, ony na zahradě přeběhli k oknu do kuchyně a začali štěkat, jejich mateřské pudy snad nikdy nespaly.

 

Ale co vyváděl Fred. Když byla zima, byly všechny dveře zavřené a on mě měl na starosti na chodbě. V kočárku jsem spala a on jen seděl a koukal se na něj, aby se něco nestalo. Když však uslyšel pláč, jako torpédo vystartoval, vrážel hlavou do všech dveřích na chodbě, aby všechny přivolal.

 

Když bylo léto, udělal to chytřeji. Dveře do kuchyně byly otevřené a on vběhl a začal štěkat, vrčet a třást hlavou, aby všechny věděli, že brečím. Když mi byl rok, museli jsme se přestěhovat. Arka už jako starší paní odešla do nebe a její dcera Andulka musela být prodána. Zůstal s námi jen Blueyont a malé štěně, které si máma ještě před tím pořídila, Rocky. A samozřejmě Freddy.

 

Byla jsem větší a byla už chodítku, takže teď mě prostě Freddy jednodušše následoval a u mé postýlky spával pravidelně. Byly mi tři roky, chodit už jsem uměla a jednou se stalo to, že jsem Freddyho zatáhla za ocas. Nevystartoval po mě ale naopak, začal chodit a já se po parketách v ponožkách vozila. Kolikrát jsme to ještě zkusili a oba jsme byli spokojení.

 

Freddy mě hlídal i do mých pět let. Vyváděl, že jsem byla ve školce. A jednoho dne, když jsem se vrátila, už prostě nebyl. Strýc říkal, že ho někam odvedl a ještě ho určitě uvidíme. Za čas jsem na něj díky Blueyontovy a Rockym zapomněla, až potom jsem si na něj zase vzpomněla, jako už starší dítě a uslyšela jsem pravdu. Freddy dostal rakovinu jater a musel být utracen.

 

Freddy mě naučil to, že i když pes vypadá bojovně, nemusí být a zase naopak. Teď běhá se svou kamarádkami Arkou a Andulkou a mojí fenečkou, která umřela kvůli nemoci s močovým měchýřem.

 

 

 

Přidáno: 54 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?