Spajk

3. prosince 2012

Chci se s vámi podělit o svůj životní příběh. Jako malého prcka si mě koupil mladý páneček a odvezl mě na vesnici, ke své rodině. Hned se do mě všichni zamilovali a já do nich. Byl tam pánečkův brácha a taky jeho rodiče. Maminka se hned stala moji nejmilovanější kamarádkou.

 

 

Pořád mě hladila a všechno mi dovolila. Taky jsem tam měl už sestřičku Barušku – malého oříška, které jsem ale jako štěndo normálně podlezl pod bříškem. To ale moc dlouho netrvalo a byl ze mě obr. Pak se páneček přestěhoval do města a mě vzal s sebou. Vůbec se mi tam nelíbilo. Bydleli jsme v bytě a když byli páníci v práci, tak mě bylo moc smutno. Pořád jsem myslel na svůj domov na vesnici a doufal jsem, že se tam vrátím.

 

Někdy mě bral páneček s sebou do práce, ale ani tam se mi nelíbilo, protože jsem musel hlídat velký areál a to moc velká zábava nebyla. A tak jsem se jednou naštval a když mě zase páníci nechali doma samotného, tak jsem jim trošku upravil byt. Ze dveří jsem strhal tapecírunk a pak jsem si sednul pod okno a strašně jsem štěkal a vyl.

 

A jelikož bylo pootevřené okno, tak to slyšelo celé sídliště a nějaký dobrák zavolala i městskou policii. Páneček se moc zlobil, samozřejmě jsem dostal na zadek, ale dosáhl jsem svého. Naložil mě do auta a odvezl mě do mého domova na vesnici. Jak já byl šťastnej, když jsem uviděl domek, dvorek a Barušku. Ale něco se změnilo. Milovaná panička maminka mezitím tragicky zemřela a páneček tatínek byl po mrtvici ochrnutý. Ale i tak jsem byl šťastný, že tam jsem.

 

Můj páneček ale za mnou moc nejezdil, a tak jsem ho už jako pánečka přestal brát a mým novým páníkem se stal jeho brácha. Chudák se musel starat o tatínka a taky o mě a Barušku. Mě moc chybělo maminčino hlazení, protože chlapi na to moc nejsou. Tatínek se částečně zotavil a mohl trošku chodit a tak jsme si spolu koupili houpací lavici a za hezkého počasí jsme se spolu klidně celý den houpali a povídali se.

 

Po čase Baruška onemocněla a umřela a zůstali jsme jenom tři chlapi. Ale ne na dlouho. Začala k nám chodit na návštěvu nějaká paní, která mi vždy donesla nějakou dobrůtku. Ale pokaždé jsem musel být zavřený v kotci, protože se mě bála. Nevím proč, já nikdy nikomu neublížil. A pak se za pánečkem nastěhovala a hned první den překonala svůj strach a řekla ať mě nezavírají, že se musíme seznámit.

 

Páník byl teda ve střehu, abych mu jeho nevěstu nesežral, ale zbytečně se bál. Mě se hned líbila, zvlášť když nosila ty dobroty. A od toho dne mi nastaly krásné časy. Moje nová panička si mě zamilovala a já ji. Pořád mě hladila a mazlila se se mnou, kupovala mi samé dobrůtky, začala mi vařit, takže jsem měl každý den teploučkou stravu. Upravila mi moje bydlení v kotelně, takže jsem měl přepychovej byteček.

 

Jen škoda, že už jsem byl starej pes a nožky mi už moc nesloužily, takže na procházku jsem chodit nemohl. Pak mi jeden den přinesli ukázat chlupatého malého vetřelce Teddyho. Vůbec se mi nelíbil, hlavně jsem se bál, že mě teď začnou odstrkovat, zvlášť když on mohl bydlet v domě. Ale naštěstí se to nestalo.

 

Panička byla pořád moje hodná panička a když chtěla toho malého prcka vyvenčit, tak mě jenom na chvilku zavřela do kotce. Ale jinak jsem byl pořád pánem domu já. Nikdy jsme s Teddem spolu nebyli sami, ale myslím, že bych mu neublížil. Ale nikdo to nechtěl riskovat.

 

Bohužel se moje zdravotní problémy začaly zhoršovat. Sotva jsem chodil, často jsem padal, měl jsem boláky na nožkách. Už jsem byl i skoro hluchej a špatně jsem viděl. Aby mě panička ušetřila stresu z veterináře, tak se naučila mi píchat injekce sama. Taky mi čistila bolavé nožky a zavazovala mi je. Ale už mi bylo 13 roků a všichni moji sourozenci byli už dávno na obláčku a já už chtěl jít za nima.

 

Čím dám častěji jsem padal, hubl jsem a chátral. Panička se na to už nemohla koukat a tak zavolala veterináře, aby mi pomohl. Veta je všechny poslal pryč, ale panička se mnou zůstala. Já věděl proč tam doktor je a byl jsem rád. Jindy jsem vrčel, ale teď jsem si lehl a panička si dala moji hlavu na klín. Moc plakala a povídala mi, jak se budu mít dobře a já na ní koukal a věřil jí. A měla pravdu, pak už mě nic nebolelo, a teď už skoro rok na vás všechny koukám z obláčku

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?