Sportovní vozatajství v dobách antických
Dnes je vozatajství oblíbeným a uznávaným sportem. Nejeden divák v televizi nebo na sportovním dějišti s napětím sleduje práci koní, zapřažených za vůz, jejich kočího se zoufale bojujícím spolujezdcem vyvažujícím sílu smyku v zadní části vozíku. Koně v plné rychlosti na sebe poulí oči a voda jim stříká od kopyt. Ne vždy ale bylo vozatajství na tak špičkové úrovni. I začátky tohoto sportu byly v dávných dobách těžké.
Historie vozatajství
Všechno začalo objevem kola. Počátky vozatajství, jakožto sportu, se však prokazatelně datují až do dob antických, kdy se objevují první zmínky o tomto sportu na olympijských hrách. Do té doby šlo jen o válečnou strategii, uplatňovanou již u starověkých Sumerů či Egypťanů (ti vynalezli lehké kolo se čtyřmi paprsky a ovládli tak vozatajskou oblast na dlouhou dobu). Až Římané a Řekové na svých olympijských hrách pasovali tuto disciplínu na vyšší úroveň. První závod čtyřspřeží se konal na olympijských hrách roku 680 př. n. l., což byly v pořadí historicky 25. olympijské hry. Časem se vyčlenil také závod dvojspřeží, do podoby vozatajství, jaké dnes známe, měla však disciplína značně daleko.
Pravidla antického vozatajství
Jelikož se soutěžilo ve válečném vozatajství, byl každý vůz povinně obsazen dvěmi pasažéry, z nichž jeden musel třímat v ruce štít i kopí, což značně ztěžovalo aerodynamiku celého vozu. Možná proto se časem odštěpila rychlejší disciplína dvojspřeží, kdy odpadla povinná výbava a počet závodníků ve voze byl snížen pouze na jednoho kočího. Vozatajství se rychle svou oblibou šířilo do celého antického světa, v Římě speciálně pro tuto kratochvíli vystavěli slavný Circus Maximus, na jehož okruhu ve spřežení závodili mezi sebou tehdejší panovníci.
Od olympijských her k současným závodům
Olympijských her se směli účastnit pouze svobodní Řekové. Vstup vdaným ženám byl na dějiště her vysloveně zakázán, oproti tomu neprovdaným ženám v tom nikdo nebránil. Dnes již ženám nikdo nebrání. Vozatajské závody se v podobě, jakou známe teď, začaly jezdit v polovině 19. století. Dnes se vozatajství závodí ve třech po sobě následujících dnech, kdy se každý den hodnotí jiné přednosti spřežení – drezúra, maratón a parkur. Soutěží se v sestavách jednospřežní, dvojspřeží, tandemů a čtyřspřeží.
Rozdíl mezi vozatajským závodem, jaký jsme mohli sledovat ve filmu Asterix a Obelix – Olympijské hry a závodem, jaký se možná běží někde právě v těchto dnech, je markantní. Jak vypadá takový závod, se můžete podívat na našem videu. Kouzlo si však zachovává tento sport neustále napříč věků i generací a jeho magická kombinace adrenalinu a přesnosti pohltí ještě mnoho nadšenců. Držme jim palce!