Štěňátko košťátko

Na jednom malém dvoře bydlelo maličké, bílé štěně.

Štěně si tak chodí po dvorku
a slyší jak slípka říká potichonku:
"Tohle malé štěňátko, to je spíše košťátko!"
"Co to slípko povídáš? To asi barvoslepu máš! Vždyť já jsem bílé štěňátko, kdepak nějaké košťátko!"
V tu vloží se do toho kačer:
"Já se myji každý večer,
proto jsem taky tak krásný,
víš košťátko?"
"Přestaňte! Už je mi to jasný!" řekne smutně štěně.
"Mami, mami.
Proč všeci košťátko říkaj mi?" ptá se smutně štěňátko.
"Vždyť se na sebe podívej! Vypadáš jak košťátko! Teď tě naučím mytí." řekla mu maminka a zazpívala mu:
"První tlapka, druhá tlapka,
třetí, čtvrtá co ráda ťapká.
Zádíčka, čumák uši
umyjeme jak se sluší.
A už jenom ocásek,
už jsi zas jak bělásek!"
Štěňátko se olízalo a potichounce povídalo:
"Maminčino štěňátko už není jak košťátko."

Přidáno: 20 bodů

Pája