ŤAPKA A TLAPKA – část desátá "Matýskovo dobrodružství"

12. června 2009

Ťapka s Tlapkou teď byly moc šťastné. Matýska měly obě moc rády, ale ukázalo se, že vychovat ho, nebude vůbec nic jednoduchého. Matýsek byl ještě maličký a moc rád si hrál se vším, s čím se hrát nesmělo. Všude vlezl, pár věcí už rozbil a všichni tak byli moc šťastní, když si psí sestřičky s Matýskem hráli na zahradě. Tam mohli společně běhat, co hrdlo ráčilo, a nikdo nenadával, že Matýsek vlezl tam nebo sem a že zase něco provádí.

Ťapka s Tlapkou přemýšlely, jak Matýska co nejrychleji naučit, že jsou věci, které prostě nemůže. Ale jak na to? Dokonce se zkoušely poradit i s Mickou, která se ale vždycky jen smála. „Přece jsem vám říkala, že koťátka rychle rostou a je potřeba se jim hodně věnovat. Na všechna už jsem přestávala stačit, proto musela k hodným lidem. Musíte prostě počkat, až vyroste." To vždycky odpověděla.

 

Ťapka ale měla strach, aby si to třeba Petr a maminka s tatínkem nerozmysleli a zlobivého Matýska nechtěli dát náhodou někomu jinému. Petrova maminka totiž jednou hodně nadávala, když Matýsek shodil krásnou vázu a ta se rozbila. Za chvíli ale Matýska hladila a dokonce mu dala kočičí dobrotu do mističky. Tlapka ji stále uklidňovala, že se nemusí bát, že všichni mají určitě Matýska moc rádi. Jenže co naplat, Ťapka měla stále v paměti, jak je odložil jejich první pán.

 

Jednou se tak honili všichni po zahradě a Ťapka na Matýska neustále dohlížela. Byla spokojená, jak hezky si hraje a kromě kytičky, kterou trochu okousal, nic nerozbil. Chtěla se jít pozdravit s Mickou a odběhla k zídce, jenže Micka ten den na návštěvu asi neměla čas. Šla tedy zpátky za malým nezbedou. Tlapka ležela pod zeleným keříkem a odpočívala. Ťapka se rozhlédla, ale Matýsek nikde nebyl. Chvíli chodila po zahradě a hledala, kam se maličký nezbeda schoval. Jenže už prohlédla celou zahradu a nenašla ho. Se strachem šla vzbudit Tlapku.

 

„Nemůžu nikde najít Matýska! Někam zmizel. Už jsem ho i volala, ale neozývá se," vyděšeně ze sebe vysoukala. Tlapka byla v tu chvíli na nohou a ospale se rozhlížela kolem sebe. „Musíme ho najít, někde asi bude schovaný. Víš, jak rád si hraje na schovávanou," uklidňovala Ťapku.

 

Obě se pak rozběhly po zahradě hledat schovaného Matýska. Volaly, ale nic. To už začala mít strach i Tlapka. Ťapka jen zoufale štěkla: „Matýsek se ztratil a už ho asi nikdy nenajdeme!"

 

Jenže v tom uslyšela Ťapka tiché mňouknutí. Ohlédla se s velkou nadějí za hlasem, který zaslechla. Pokoušela se určit, odkud hlásek slyšela. Volala na Matýska, aby se ještě ozval. „To je určitě on a asi potřebuje pomoc," s obavami se obrátila na Tlapku. „Ano, určitě je to on!" potvrdila Tlapka.

 

V tom bylo slyšet mňoukání znovu. Tentokrát trochu hlasitější a naléhavější. Tlapka si všimla, že nářek přichází odněkud z výšky. Poodběhla ke stromu, který byl nedaleko domu, ale nikde ho ve větvích neviděla. Až najednou! Spatřila Matýska na střeše domu! Celá vyděšená zavolala na Ťapku.

 

„Co jen budeme dělat? A jak se tam vůbec dostal?" nechápavě hleděla Ťapka do výšky. „Asi vyšplhal po stromě. Teď neví, jak dolů. Budeme muset zavolat domů. Tohle samy nezvládneme," vzdychla Tlapka. Ťapka na nic nečekala a rozběhla se k domu zavolat na Petra.

 

Petr sice zavolání slyšel, jenže vůbec nevěděl, co po něm Ťapka chce. Běžela tedy před ním a ukazovala mu cestu. Doběhla k Tlapce a zaštěkala na střechu, kde se držel vyděšený Matýsek okraje střešního okna a zoufale volal o pomoc. Petr vykulil oči a utíkal pro tatínka, aby mu pomohl. Za chvíli už byli pod střechou všichni a tatínek usilovně přemýšlel, jak dostane Matýska ze střechy dolů. Pak odběh pro žebřík. Přistavil ho a rychle na něj vylezl, jenže na Matýska nedosáhl, žebřík byl moc krátký.

 

Bezradně natahoval po Matýskovi ruce. „Musíš se pustit! Neboj, já tě chytím!" volal na Matýska, který se ale držel pevně a nechtěl se pustit. Měl velký strach. Tatínek ale nepřestával Matýska povzbuzovat. Bylo vidět, že Matýskovi docházejí síly a už se dlouho neudrží. Stále tedy hlídal, kdy se pustí, aby ho mohl chytit.

 

V tom se ale pustil a sklouzl s hlasitým mňoukáním kousek dolů. Z posledních sil se ale chytil za okraj jedné tašky a zase se vyděšeně a křečovitě držel. Neustále hlasitě naříkal. Ťapka s Tlapkou i Petrem zdola vše sledovali a moc se báli, aby Matýsek nespadl. Petr ale tatínka znal a věděl, že by Matýska spadnout nenechal. To už přiběhla i maminka a při pohledu na bezradné koťátko spráskla ruce. Všichni se o Matýska moc báli.

 

Matýsek byl ale za chvíli tak vyčerpaný, že se pustil úplně a s roztaženými tlapičkami sklouzl po střeše až k tatínkovým rukám. Ten ho chytil a pak vzal něžně do náruče. Opatrně s ním slezl dolů, kde si sedl do trávy a pokoušel se ten napínavý zážitek trochu rozdýchat. Ťapka s Tlapkou vesele běhaly kolem tatínka, který konejšil stále vyděšeného a vysíleného Matýska. Pak ho podal mamince. Ta ho odnesla domů a rozhodla se, že budou muset navštívit lékaře pro zvířátka, aby malého zlobila prohlédl a ujistili se tak všichni, že je v naprostém pořádku.

 

Doba, kterou byli s Matýskem pryč, byla celá nekonečná. Ťapka s Tlapkou byly strachy bez sebe. Co když se Matýskovi něco stalo? Byla s nimi i Micka, která také nedočkavě čekala, až jejího chlapečka přivezou. Slíbila sestřičkám, že mu zkusí domluvit, aby už nikdy nedělal hlouposti.

 

Pak se objevil Petr i s rodiči. Matýska měl v náručí a šťastně se usmíval. Matýsek byl v pořádku. Jen se hodně polekal. Položil ho na zem a pohrozil mu prstem, aby už do žádných výšek nelezl. Matýsek se poslušně schoulil do klubíčka k Ťapce a Tlapce a nechal si olíznout ouška. Micka Matýskovi pěkně vyčinila, že tohle se nedělá a Matýsek tiše zamňoukal, že už nikdy nikam nepoleze, protože je z celého zážitku ještě teď hodně vyděšený.

 

Ťapka s Tlapkou byly moc rády, že vše dobře dopadlo a jejich kamarád je v pořádku. Nezlobil se ani Petr, ani maminka s tatínkem. Naopak. Všichni byli moc rádi, že koťátko je zdravé. Matýsek dostal moc dobrou večeři a také se s ním Petr dlouho mazlil. Ťapka tedy už byla přesvědčená, že i přes to, že Matýsek docela zlobí, mají ho všichni moc rádi a určitě ho nikomu jinému nedají. Věřila, že z něj jednou vyroste chytrý a hodný kocourek. A to i přes to, že ještě než šli spát, stihl Matýsek shodit ze stolu na zem hrníček. Maminka k tomu ale řekla jen to, že střepy přece přinášejí štěstí.

 

Autorka: Naďa Kučerová

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?