Utonutí v písku aneb Můj první křížek

16. března 2011

Stalo se to jednoho krásného dne, kdy jsem byla zrovna u své babičky a dědečka na chalupě. Byla tam i teta Markéta se sestřenicí, ale já musela jet ke koním. Těšila jsem se tam moc! Byly letní prázdniny, ptáci prozpěvovaly a já měla radost, že jsem si zrovna na dnešek zařídila trénink.

Jely jsme 30 km přes lesy, vesnice, a za chvíli už začaly vykukovat špičky střech domů z malebné vísky, kde jezdím na koních a ponících. Projeli jsme s rodiči a bráchou nízkou bránou a hned nás vítal svým štěkotem hrubosrstý jezevčík Fido, a jakmile zjistil, že jsem to já, okamžitě začal pátrat po Britě. Brita byla (a je) černobílá křížená pittbulka mé tety Míly.
,,Dobrý den" pozdravila trenérka Šárka mé rodiče a pokračovala: ,,Ahoj, Terko, hele, asi půjdeme jen na jízdárnu. Je strašné vedro a okruhy v terénu by zpotily nás i koně."
,,Jo, dobře. A koho si můžu vzít?"
,,Chceš koně nebo poníka?"
,,No, to je jedno. Třeba poníka."
,,Tak, tady máš vodítko a přiveď si Jiskru, dneska ještě nemakala." podávala mi Šárka vodítko i s instrukcemi.
,,Už běžím!"
,,Terko, my se chceme podívat jak jezdíš." zastavil mě táta. ,,Kde budete trénovat?"
,,Támhle v jízdárně." ukázala Šárka na jízdárnu, kterou nedávno vysypali pískem. ,,Běžte tam, a já vám zatím přinesu židle z terasy."
,,Ne, to není nutné, děkujeme. Seděli jsme celou dobu v autě."
,,Každopádně, pokud byste potřebovali, tak si řekněte." ukončila rozhovor Šárka a šla za mnou do k výběhu s poníky.
,,Tak pojď, holka." poplácala jsem Jiskru po boku a připnula jí vodítko k její maličké ohlávce. Jiskra byla moc hodná malá pony kobylka s dobrým srdíčkem a tvrdou hlavou.
Vyvedla jsem ji z výběhu a jen tak tak se nám podařilo vylézt a zavřít dřív než se ven přiřítili i ostatní poníci. Přivázala jsem ji k plotu u sedlovny spojené s kotelnou, kde byl v tomhle ročním období příjemný chládek a v zimě zase teploučko, které úžasně vyhřívalo sedla, a zaběhla jsem si pro věci na čištění a postroje.
Když už bylo všechno připraveno a já si nasazovala svou černou přilbu, Jiskra už nervózně přešlapovala, jakoby říkala: ,,Sakra! Koukněte se hnout, vytáhli jste mě z výběhu, tak koukejte zařídit, abych se nenudila!"
,,Už jdu, kámoško." konejšila jsem ji tichým hlasem a konečně si po dlouhém utahování přilbu zacvakla.
Nasedla jsem, pobídla Jiskru do kroku a navedla ji směrem k malé pískové jízdárně, kde už čekali mí rodiče, bráchou a Šárka s bičem v ruce. Překročili jsme obrubník a vjely na jízdárnu.
Jako vždycky jsme se nejdřív zahřály krokem a klusem a pak jsme i nacválaly. Všechno nám šlo dobře, až na těch pár chyb se sedem, kvůli kterým jsem byla pořád napomínána.
,,My se půjdeme projít, ano?" oznámil taťka a zamával.
Pokračovaly jsme v tréninku, když najednou Šárka dala povel ke krokování a řekla: ,,Jízdu už dobře zvládáš a pořád se jen točit dokola už ani lenocha Jiskru nebaví. Co kdybychom zkusili křížky?"
,,No..já nevím.." zdráhala jsem se.
,,Ale jo, zkusíme, jak vám to půjde!"
,,Tak, jo....."
Šárka postavila křížek a nakázala nám naklusat. To mi šlo skvěle a i Jiskra se rozveselila a zrychlila vždy, když jsme se po dlouhé stěně blížily k překážce.
,,Dí cval!" ozvala se Šárka. ,,Hop, hop, hop!"
A tak mi nezbylo nic než se podřídit a pobídnout Jiskru kupředu. Měla jsem hrozný strach a husí kůži, ale nezbylo mi nic než se připravit na skok.
Jenže jsem se připravila asi špatně.
Jiskřenka se na dlouhé stěně nadšeně rozlétla jako vítr, já jí povolila otěže, ona se odrazila a shodila křížek...sklonila hlavu, škubla sebou a já jí přes hlavu vylétla ze hřbetu s otevřenou pusou a přistála hlavou v písku jako pštros.
Chvíli jsem tam jen tak ležela a dívala se na kobylku, která se na mě trošku vyděšeně dívala svýma roztomilýma očkama.
Přišla jsem k sobě a Šárka už stála u mě a vystrašeně se mě ptala pořád dokola: ,,Nic ti není? Jsi celá? Bolí tě něco?"
,,Ne, ale mám plnou pusu písku!"
,,Přinesu ti něco k pití." usmála se na mě.
V tu chvíli jsem jí hrozně obdivovala, protože já být na jejím místě, tak se směju na celé kolo!!
Dostala jsem napít a trenérka znovu opakovala: ,,Vážně jsi v pohodě?
,,Jo, neboj!" zasmála jsem se a pokračovaly jsme v tréninku, ale už jsme jen klusaly a krokovaly, protože se blížil konec hodiny.
Druhý den jsem se šla kouknout na počítač a přišla mi zpráva. Otevřela ji, a zjistila že je od kamaráda, který bydlí u stájí a jezdí se Šárkou na závody. Stálo tam: ,,Tak co? Jak ti chutnal náš písek v jízdárně?"
,,Ušel, ale měli byste ho přisladit!" :D

Přidáno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro koně doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?