V pralese

3. června 2012

Nazdárek kamarádi, řeknu vám něco, co vás pravděpodobně nepřekvapí. A to je to, že mě to s paničkou doma už začínalo trošku nudit a tak jsem se rozhodl, že uspořádám novou výpravu. Od mého triumfálního zdolání nejvyšší hory světa jsem vlastně nic nepodnikl.

 

 

Když jsem zdělil svým kamarádům doma, že se chystám na objevnou výpravu do deštného pralesa, okamžitě se rozhodli se ke mě připojit. Micka a Milky se rozhodly, že chtějí, aby s námi šli i Matyášek a Chipíček. Zalitoval jsem, že já svůj osobní doprovod mít nebudu.

 

Pro moji vznešenou dámu Ájinku se podmáčený a nebezpečný prales moc nehodí. Až vyrazíme na společnou luxusní dovču, to bude jiná. Proti i výše zmínění miláčkové našich holek nejprve chtěly, aby jejich lásky zůstaly doma. Ty ale trvaly na tom, že půjdou.

 

A tak jsem se rozhodl, že hned jak přijedeme domů z výpravy, vydáme se s Ájinkou na nějakou dovču, aby jí moje stálé výpravy a tak trochu i pracovní vytížení vynahradil. A k tomu jí upeču plnou krabici tuňákových perníčků a k tomu jí natrhám obří kytici z kytek, které jsem na zahradě vlastnoručně upravil.

 

I když to už jsem vlastně udělal na rozloučenou, ale nevidím důvod, proč si to nezopakovat. Oznámil jsem svůj odjezd i kamarádům na micinách a ti se hned k nám připojili. Byli tam snad všichni mušketýři. Už dávno nevěřím, že pojem "Tři mušketáři" může být pravdivý.

 

Tři mušketýři jsme my tři kluci doma, mí tři nejlepší kamarádi, Cedrik, Sam a obláčkový Siddinek. Opravdových mušketýrů je několik desítek a tak nás bylo brzy hodně. Z obláčku na nás dohlíželi Siddinek a Saimonek, dva obláčkoví mušketýři. Jistě oni se starali o to, aby se nikomu nic nestalo. A docela se jim to dařilo.

 

A tak se jednoho dne sešly všechny zamilované dvojice, skupinky kamarádů a všichni ostatní na odletové dráze. Tam už stálo malé letadlo. Kdo bude pilot jsem rozhodl okamžitě, vím že honzík umí skvěle řídit letadlo, sám jsem s ním několikrát letěl.

 

Nepochybuji o tom, že to ostatní dokázali, ale o jejich leteckých schopnostech jsem zatím mocneslyšel. Zato jsou mi moc dobře známé jejich ostatní veleslavné činy a postavení mezi kočkami. Tak třeba jsme měli na cestě, pokud dobře počítám, hned čtyři ministry. Fanfánka, Zikyho, Honzíka a Čika.

 

Nechyběl ani prezident Fanda a předsedkyně kočičí vlady, Sazinka. Tohle byla opravdu významná výprava. A to nepočítám veleslavné osoby jako je Leo, Honzík, Fanfán, Natty, Max a ostatní. Jak je vidět, někteří jsou významnější i v několika oborech! Než jsme nastoupili do letadla, rozloučili jsme se s paničkami a zbytky našich rodin i lásek, které nám zůstaly doma.

 

Potom jsme do zavazadlového prostoru naložili všechna potřebná zavazadla, spacáky, jídlo a všechno ostatní, co bylo potřeba. Potom jsme se usadili a vzlétli. Po cestě jsme si vyměňovali nadšené domněnky o pralese a o všem, co tam prožijeme. Po několika hodinách jsme přistáli na velikém baobabu.

 

Tak jsme vystoupili z letadla, vybalili všechny svoje věci a nachystali se na naši první pralesní výpravu. Nejprve jsme se na to pořádně posílili, potom slezli ze stromu a vydali se objevovat džungli. Kolem nás byla spousta vysokých travin, barevných květin, rostlin s obřími listy a anvíc bylo všude kolem velké vlhko a horko.

 

Nad hlavami nám létali papušci a jiní ptáci, okolo nás občas prolétli motýli a nad hlavami nám ve větvích poskakovaly opice. Vyjeveně jsme zírali na tu krásu. Bylo odpoledne, když se sputil liják. Vzali jsme si na sebe pláštěnky, abychom moc nezmokli, ale déšť byl v tomto vedru docela příjemný, i kdyžs tudený nebyl.

 

Pomalu se začalo stmívat, my jsme našli vhodné místo ke spaní, tak jsme zalehli a usnuli. V noci mě probudilo nějaké divné šustění. Někdo jako by se k nám opatrně blížil a nechtěl, aby ho někdo viděl i slyšel. V tutu chvíli mi pěkěn zatrnulo a krátce jsem se pomodlil, abych mohl být brzy zase doma aby mě blížící se něco nechalo být a neublížilo ani mým kamarádům.

 

Potom jsem si ale uvědomil, že jsem kocour a mušketýr a tak jsem neohroženě rozhrnul křoví. v případě potřeby budu bojoval. Do náruče mi vpadlo něco chlupatého. Příšerně jsem se toho lekl! Byla to ale jenom Sisi. Odněkud se vracela. "Fuj, ty jsi mě ale vyděsila," oddechl jsem si, "Kde jsi byla?"

 

"Nech to plavat a pojď spát, zašeptala vrátila se do našeho ležení a stulila někam do holčičího plachtového přístřešku. Chvíli jsem nemohl usnout a zaujatě jsem poslouchal, jaké zvuky se ozývají z nočního pralesa. Potom jsem se ale přitulil ke svému spacáku a konečně jsem usnul. ráno byky všechny holky pryč.

 

Dívali jsme se s mušketýrama, kde jsou, ale neviděli sjem je. Po chvíli se vrátily. Už se byly umýt u jezírka a tak jsme si dali snídani. Potom jsme se vydali za nocým dobrodružstvím. Sisi něco holkám nadšeně vyprávěla a já jsem si málem musela zacpat uši, aby mi zu z toho nepraskla hlava.

 

Raději jsem si ale začal hodně nahlas povídat se Zikym a tam jsme sisi předlušili. Za chvíli už bylo ticho. Všichni jsme procházeli nádherným pralesem. Všude byly nějaké rostliny, kolem všelijaká hmyzí havěť a také bylo pořádné teplo. Po nějaké době jsme došli k potůčku. Měli jsme s sebou vody dost, ale i tak jsme si jí alespoň trochu doplnili, protože byla čistá.

 

Také jsme přímo z potůčku napili a tak se osvěžili. Kolem nás přelétl zvláštní motýl. Už bych ho rád chytil, ale pak jsem si uvědomil, že nejsem doma, ale na výpravě v pralese a tak jsem si to nechal od cesty. Chodili jsme až dovečra. Chvíli jsme také prcházeli kolem Amazonky. Byl špinavá a všude kolem bylo tak divě...

 

Šli jsme raději pryč. Večer si Micka ztěžovala, že ji už bolí tlapky a že by se ráda vrátila domů. Nevrátila, musela by se vrátit k letadlu, ale celý večer jenom ležela pod holčičím přístřeškem. Ráno mi byl trochu špatně. Říkal jsem si, že už mě asi z toho pralesa chytá nějaká depka. Igi narazil do stromu a udělal si bouli na hlavě.

 

Trochu jsme mu ji zchladili vodou, ale nemohli jsme jí vyplýtvat moc. Naštěstí jsme každý den nalezli nějaké celkem čistý vodní zdroj a tak nehrozilo, že by nám došly naše už tak dost velké zádoby vody. Jak se zdá, naše rodina nebyla moc v pořádku.

 

Jelikož Micku začal jedna tlapka bolet pořádně a mě bylo stále ještě špatně, zůstali jsme na jednom místě. Natty mi vyhledala na žaludek nějaké rostliny, trochu to zabralo. Micce jsme tlapku obvázali, ale dál jít nemohla. Chipíček se jí nebídl, že ji ponese. moc to ale nešlo, tak ji alespoň podpíral.

 

Micce jsme alespoň provizorně udělali z tenčího provazu a klacků nerle, aby se mohla nějak pohybovat. Další noc se nikdo z nás nevyspal, navíc začínalo být trocšku špatně i Gimlince. To by kocour neřekl, jak se může udělat tolika kočkám nevolno a můžou si naflákat nohy, když jsou v pralese.

 

Mohlo to být v pohodě, ale Mucíka začal po snědení jednooh obvlášť chutného listu bolet zub. Ne že bychom už jedli listí, ale byla to jako prevence před bolestí žaludku, které už trápila několik z nás. Nakonec nebyl v pohodě snad nikdo z nás. Indigo, Max, Rosinka, Martin, Frodo, Dareček, morísek, Matyášek, Eshík, Mourek..., nikdo se nijak skvěle necítil.

 

Pořádně jsme se nevyspali a ještě ke všemu někteří byli trochu nemocní. Usoudil jsem, že bychom se mohli vrátit. Vrátili jsme se na nás strom s letadlem. Nahoře bylo dost místa, v letadla bezpečí a klid na spaní v noci. Jo!

 

Vydali jsme se do pralesa, ale kdo řekl, že nesmíme kempovat na stromě i s letadlem? Nikdo! Byla to naše svobodná volba, vydat se do téhle díry a teď si to na stromě můžeme užít. Brzo byli všchni zase v pořádku. Potíže přestali, cítili jsme, že teď se můžeme kdykoliv vrátit domů.

 

My kluci jsme si udělali z větví stromu super skrobatickou dráhu, odvážnější holky šly s náma do toho. Ty, které se raději povalují ležely někde rozpláclé a hřály se na sluníšku. Každé odpoledne nás do letadla zahnal déšť. Byla to tam super dovča.

 

Jednoho dne jsem si přisedl na větev vedle Mucíka, který vypadal trochu posmutněle a koukal se někam do dáli. Zeptl jsem se do, co ho trápí a on mi řekl, že by už rád letěl domů. I já jsem si uvědomil, že bych se rád vrátil. s tím samým nápadem přišli i ostatní.

 

A tak jsme odletěli. Nasedli jsme do letadla a vrátili jsme se domů. Vystoupili jsme na letěši, kde už na nás čekaly paničky a také kamarádi, kterí neletěli. A my byli rádi, že jsme zase doma.

 

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Profilová fotografie None None

~~~

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?