V zoo - proč nemám rád psy

3. července 2011

Jednoho krásného dne mě moje smečka vzala na výlet. Byl mi asi jeden rok a ten den byl tak krásný. Přesně takový, jak ho mám rád - teplý, ale nebylo mi horko. Ráno se začali připravovat a jako vždy jim to trvalo strašně dlouho. Nechápu, proč si musí každou chvíli brát jiný kožich, vždyť já mám jen jeden na celý život a stačí mi to.

 

 

Když se připravovali, obíhal jsem od jednoho ke druhému a naznačoval jim, že bych chtěl taky jet. Eli mě vždy, když jsem přišel za ní, podrbala za ouškem a něco mi chlácholivě povídala, a maminka drbala na bříšku, ale jinak si mě nikdo nevšímal - ti kluci jsou jen na rvačky. Moje nervozita, jestli mě vezmou a zvědavost, kam pojedou, stále rostly, ale oni ještě nebyli připravení.

 

Moje snaha připomenout se tím, že budu běhat od jednoho ke druhému, aby mě nezapomněli doma, se vyplatila. Strčili mě do toho páchnoucího... něčeho, ale to mi nevadilo, hlavně že jsem byl s nima.

 

Za dlouhou dobu mě vyhodili z věci, ve které jsem byl. Vonělo to tu tak krásně. Byly to pachy tolika zvířat, které jsem neznal. Konečně mě sem vzali taky. Vždy jsem jim záviděl, když přišli domů a z kožichů jim bylo cítit tolik pachů. Teď vzali i mě a myslel jsem si, že to bude ten nejlepšejší den v celém mém životě. Vešli jsme dovnitř, do toho obrovského kotce a já se radostí jen tetelil. Taky ostatní byli šťastní, i když tu byli tolikrát. Obojek se mi zařezával do kůže, jak jsem táhl dopředu, k prvnímu zvířeti. Tak moc jsem se těšil.

 

S ocáskem vztyčeným a hlavou vzpřímenou, jsem zachytával do čenichu všechny ty pachy, které pluly okolo mě ve vzduchu a míchaly se jeden do druhého. Stejně, jako když se do sebe míchají barvy, se míchaly i vůně. Někdy byly lepší promíchané a jindy samotné. Já jsem je však vždy svým citlivým čumáčkem dokázal rozdělit na jednotlivé vůně.

 

Podle pachu, ať jsem se snažil sebevíc, jsem nerozpoznal téměř žádné zvíře. Z toho množství, jsem znal jen kozy, slepice, krávy, ovce, morčata a poznal jsem i jednoho velkého psa. Říkal jsem si, jestli si se mnou budou chtít hrát a těšil jsem se na to. Bohužel, byli ti, kteří si se mnou chtěli hrát moc daleko a ti co byli dostatečně blízko, neměli zájem. Neztrácel jsem však své nadšení a objevoval stále nové a nové druhy. Přes sklo si se mnou hrál velký bílý medvěd a jeho sousedky vydry, přece jen se někdo našel. Kamzík mě vyzval na souboj, zubr na mě hloupě koukal a vlci se mě ptali, jak se daří, kdo jsem a jako mám smečku, pak se se mnou rozloučili a já musel dál.

 

Nakonec jsme se dostali k místu, kde byla spousta velkých koček. Doufal jsem, že nebudou tak nevrlé a podlé, jako ty, co znám. Jediná kočka, kterou jsem měl rád, byl Čuk, ale ten už tu není. Z prvního výběhu, jsem cítil, že je tam velká a zlenivělá kočka. Neviděl jsem na ni přes pro mě vysokou zeď a tak jsem zakňoural a podíval se na tátu svým smutným pohledem, kterému nikdo z mé smečky většinou neodolal. Chtěl jsem vidět všechny a všechno.

 

Táta se pro mě sehl a vzal mě do náruče. Nebylo to příjemné, ale viděl jsem. Velká pruhovaná kočka plavala ve vodním příkopu. Takhle jsem kočky neznal, naštěstí mi to ta kočka vysvětlila, ale já vám to nevysvětlím – radši se zeptejte toho tygra. Když jsem se to všechno dozvěděl, poděkoval jsem a mohli jsme jít dál. Od tygra jsem odcházel s vědomím, že velké kočky jsou super.

 

Tuto doměnku mi potvrdil i lev, ale jen proto, že jsem měl štěstí. Řekl mi, že jsem podobný lvíčatům a tak mi začal společně s jeho družkou povídat vše o lvech a o nich samotných. Moje smečka, která nadšeně sledovala oba lvy, u nich zůstala dostatečně dlouho, aby mi mohli všechno objasnit. Ten lev, který se mnou zrovna nemluvil, totiž skákal, plaval a dělal všechno proto, aby tam mou smečku udržel nejdéle. Nakonec bohužel došla energie i vytrvalé lvici a musel jsem jít k dalším výběhům, kdy byly menší kočky a ty byli stejně protivné, jako ty, které znám. Jediná vyjímka byl karakal. Mohl jsem k němu dostatečně blízko, ale hrát jsme si mohli jen přes sklo, protože byl táta, který mě držel, ostražitý. Chtěl jsem si ho dostatečně očichat, ale to mi on nedovolil. Spokojili jsme se s hraním u skla a já si řekl, že až táta nebude dávat pozor, cuknu a vytrhnu se mu z vodítka. Šance na uskutečnění tohoto "skvělého" plánu se naskytla téměř okamžitě.

 

Vůdce smečky se otočil, aby na něco odpověděl a já sebou rychle trhl. Povedlo se mi to – vytrhl jsem se mu a už jsme měli s Foxem čumáčky u sebe. Zablýsklo mu zle v očích a přes plot se mi zakosl do čumáčku. Začal jsem kňučet a skučel jsem jak jen to šlo. Nevšímal jsem si ničeho, kromě bolesti v čenichu a toho, že mi okamžitě přiběhla na pomoc smečka. Podlý karakal držel můj čumáček neustále v zubech a přivíral oči, jak se ho snažila odehnat babi větví. Nikomu z nich by se nepovedlo prostrčit prsty tenkými mřížemi a myslím, že by to neudělali, i kdyby to šlo. Všichni si bleskurychle vzali klacíky a snažili se Foxovi otevřít čelisti násilím. Já se zmohl jen kňučet bolestí a snažil jsen se odtáhnout od klece. V mé snaze mi naštěstí někdo zabránil a přitlačil mě zpět ke kleci, jinak bych mohl mít po čumáčku. Nakonec povolil stisk a někdo, kdo mě předtím držel u klece, mě odtáhl.

 

Tak skončila naše návštěva zoo a okamžitě mě odvezli domů. Tam mě čekalo každodenní vydezinfikování rány takovou zelenou vodičkou, až do úplného uzdravení. Od té doby nevěřím ostatním pejskům (pokud to nejsou fenky), ani kočkám. Do zoo mě stále berou, ale už nikam nestrkám čumák.

 

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?