VALENTÝNSKÁ POHÁDKA - Lucinčin splněný sen

11. února 2012

Lucinka, bílá kočička s černými flíčky po těle, měla všechno. Nikdy netrpěla hladem, měla hodné dvounožce a žila v pohodlném příbytku se svými lidmi. Milovali ji a ona je. Nestěžovala si. I když, někdy jí smutno bylo a hodně.

To, když dvounožci odešli do práce, nebo někam jinam a ona zůstala doma sama. Seděla pak chvíli za dveřmi a čekala, jestli se náhodou nevrátí. A když se hned nevraceli, šla si hrát. Jenže to ji bavilo jen chvíli. Pak se někde stočila do klubíčka a usnula. Nejčastěji na svém oblíbeném místě na pohovce.

Jednou přinesli domů dvounožci kalendář. Tedy tak tomu říkali. Byly na něm obrázky jiných koček a Lucince se líbil. Jednoho dne otočila dvounožkyně list a na obrázku se objevila kamarádka nebo možná kamarád, který Lucince doslova učaroval. Skoro se do něj zamilovala. Pak dlouhé minuty seděla na opěradle křesla a sledovala ten nádherný obrázek. Občas přestala dokonce i vnímat okolí.

Jednoho dne, když zase sledovala ten krásný obrázek, zavolal na ni dvounožec a chtěl jí dát pamlsek. Ale Lucinka nedokázala spustit z obrázku oči. Ani si nevšimla, že si toho oba dvounožci všimli a se zájmem Lucinku pozorovali. Smáli se.

Lucinku probral z myšlenek až jejich smích. Seskočila z opěradla a běžela si pro pamlsek. Rychle ho snědla, poděkovala otřením se o nohy svého lidského kamaráda a pak se zase vrátila na své místo. Opět sledovala obrázek.

Byl mrazivý den a Lucinka seděla chvíli na okně a přes sklo sledovala, jak se k zemi snášejí vločky. Byla smutná, přestože oba její dvounožci byli doma. Neměla náladu se mazlit, neměla náladu si hrát, dělala, že neslyší volání, aby si přišla pro další pamlsek. Když pak líně otočila hlavu, aby se na své dvounožce podívala, všimla si jen, jak se o něčem baví a chvíli sledovali její oblíbený obrázek a pak zase ji. Nevěnovala tomu pozornost, protože zrovna přiletěla sýkorka a zobala zrní, které jí do krmítka nasypali její lidé.

Když sýkorka odletěla, vrátila se opět na své křeslo a zase bez hnutí sledovala obrázek. Ani si nevšimla, jak zase Lucinku sleduje její lidská kamarádka. Ta se pak zvedla a zase o něčem horlivě diskutovala s dvounožcem.

Další den byl zvláštní. Lucinka věděla moc dobře, kdy se dvounožci vrací domů z práce, ale tentokrát něco porušili. Lucinka se líně zvedla a šla se podívat ke dveřím. Stále si říkala, že třeba jen přeslechla známý šramot. Jenže nic se nedělo. Nikdo se domů nevracel. Lucinka tedy chvíli pozorovala obrázek a hlavou se jí honilo spoustu myšlenek. „Tolik bych chtěla, abys tu byl se mnou. Moc se mi líbíš.“ Pomyslela si a usnula.

Probudil ji známý šramot. Dvounožci se konečně vraceli domů. Běžela radostně do předsíně, aby se s nimi přivítala. Oba ji hezky pozdravili a pak se stalo něco moc zvláštního. Položili na zem přepravku, kterou moc dobře znala. Zavírali ji do ní, když jeli například k panu doktorovi. Lekla se, že bude muset znova k lékaři a chtěla utéct. Ale najednou si všimla, že přepravka není prázdná. Uvnitř bylo divné stvoření. Nevěřícně na něj hleděla.

Přišla blíž, aby se podívala, kdo je to vlastně uvnitř její bedýnky. Byla to kočka. Lucinka se vyčítavě podívala na své kamarády. „Copak to je? Chcete mě vyměnit za někoho jiného? Já vím, moc jsem se s vámi poslední dobou nemazlila, ale já to napravím, slibuji!“ žalostně zamňoukala.

Dvounožkyně se k Lucince sehnula, vzala ji do náruče a vtiskla polibek do kožíšku. „To je tvůj nový kamarád. Víme dobře, že bys nějakého chtěla. Moc dobře jsme si všimli, jak smutně sleduješ obrázek na kalendáři. Tak tenhle je opravdový a jmenuje se Matýsek.“

Lucinka nevěřila vlastním očím a uším. Opravdu jí pořídili kamaráda. Opravdového kočičího kamaráda! Radostně seskočila z náruče na zem a chtěla ho přivítat. Zrovna totiž vylezl z přepravky a opatrně si šel prohlédnout nový příbytek. Něco si přitom mručel pod vousy a vypadalo to, že není nadšený.

„Tady se ti bude líbit, uvidíš. Jsou na mě moc hodní a na tebe také budou. Dokonce si všimli i toho, že mi moc chybí kamarád,“ olízla kocourkovi ouško.

Ten se uhnul a nechtěl se s ní moc bavit. Celý den se pak schovával pod linkou v kuchyni a vylezl se jen najíst. Vůbec žádná legrace s ním nebyla. Ale Lucinka to nevzdávala. Neustále mu chodila vyprávět, jak dobře se bude mít. Že ona je tedy moc šťastná.

Kocour se druhý den umoudřil a dokonce si chvíli s Lucinkou i hrál. Ta úplně zapomněla na obrázek. Vůbec už ho nechodila sledovat. Měla teď moc práce s novým kamarádem. Zvykl si rychle. Za pár dní si s Lucinkou už hrál stále. Dokonce vedle sebe i spali na pohovce.

Zase si lehli a spokojeně usnuli vedle sebe. Lucinka ve spánku svého kočičího kamaráda objala a přitiskla se k němu. Dvounožci je s láskou sledovali. Objali se. „Víš, myslím, že lepší valentýnský dárek jsme Lucince dát nemohli,“ řekla dvounožkyně a políbila svého muže.

 

Autorka: Naďa Kučerová

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?