VALENTÝNSKÁ POHÁDKA - Lumpíčkova zachránkyně

13. února 2012

Lumpíček se rozhodl, že si najde teplé místo na spaní. Byl venku už dlouho a dalo se to snést, vždycky někde složil hlavu, ale už třetí den byla obrovská zima a Lumpík se celý třásl. Musel složit hlavičku někde v teple. Jen zatím vůbec netušil, kde.

Jak tak běžel po okraji lesa, hlavou mu běžely zase ty myšlenky. Na teplý pelíšek a misku plnou jídla. Moc rád si hrál a někdy se dokonce našel někdo, kdo se zapojil do jeho her, to pak byl moc šťastný. Kdysi bydlel u lidí, ale ti moc hodní nebyli. Najíst sice dostal, ale také ho dost často bili. Vlastně ani nevěděl pořádně proč. Jednou to nejspíš bylo za tu rozkousanou deku. Pak asi za ty rozžvýkané boty. Potom už měl ale strach takový, že se bál pohnout.

Pejsek Lumpík si také pamatoval ten velký strach, když se tehdy domem ozýval velmi divný a intenzivní zvuk. Nikdo nebyl doma a Lumpík vůbec nevěděl, co má dělat. Chtěl se někam schovat, ale nebylo kam. Tak se rozhodl, že se ukryje někde venku. Ale dveře byly zavřené a on nikam nemohl. Pokoušel se je otevřít. Strach byl tak velký, že je prostě musel otevřít. Lidem tenkrát asi vadilo, že je poškrábal. Naložili ho do auta, myslel, že jedou na výlet. Ale najednou ho vyhodili ven a odjeli. Lumpík tehdy dlouho čekal u silnice, jenže nikdo se nevracel. V bříšku kručelo, tak se rozhodl, že si najde něco k jídlu. Od té doby byl sám. Ale na druhou stranu, nikdo ho nebil. Lidem se pro jistotu vyhýbal.

 

Když se pes toulá sám

Teď by ale byl zase rád doma. Klidně i bit. Ale měl by jídlo a teplo. Zima se mu vkrádala do kožíšku čím dál hlouběji a docházely mu i síly. K jídlu zatím nenašel vůbec nic. Lumpík prostě vůbec nevěděl, co má dělat. Do všeho začal padat sníh a studil docela hodně do tlapiček. Cítil, že si musí odpočinout, že už dál nemůže. Byl tak vysílený, že už vzdal i hledání nějakého příbytku. Přitiskl se tedy alespoň ke stromu a stočil se do klubíčka. Najednou mu přestala být zima, položil si hlavičku do sněhu a cítil, jak usíná tím nejsladším spánkem.

Musel spát tvrdě, vůbec neslyšel ani necítil, že je někdo u něj. Očichávala ho divná psí tlama. A dokonce na něj zaštěkala otázku: „Copak tady děláš? Kde ses tu vzal?“ Nedokázal odpovědět. Nešlo to. Nechtěl. Nemohl se ani pohnout. Chtěl jen dál spát. Trochu  sebou škubl, když nad sebou spatřil i člověka. V polospánku mu proběhla hlavou otázka, jestli zase nebude za něco bit. Ale teď už mu to bylo jedno.

Stalo se ale něco jiného. Člověk na něj hodil svůj kabát a pak ho někam nesl. Celou cestu ho lidské ruce třely. Lumpík se dokonce i trochu víc probral a potřeba spát už nebyla tak silná. Dokonce ho trochu začalo zajímat, co se vlastně děje.

 

Valentýnská pohádka pro psy - Lumpík je zachráněn

Pak se ocitl na pohovce. Byla tak měkká a všude kolem takové teplo. Zase ho přemohl spánek. Člověk Lumpíka zabalil do deky. Takhle dobře mu už dlouho nebylo.

Když se Lumpík probral, vesele se na něj culila ta divná psí tlama. Zase ho očichala a pak dokonce olízla. Člověk, který ho přinesl, stál nad ním. „Tak jakpak ti je?“ zeptal se ho a pohladil. Pohlazení bylo příjemné.

Lumpík zvedl hlavu a rozhlédl se. Divný pes pobíhal vesele kolem něj. „Zachránila tě. Jmenuje se Megi. Já bych tě v tom sněhu přehlédl. Ještě, že byla Megi se mnou na procházce. Jistě bys tam jinak umrzl.“ Zase pohladil člověk Lumpíka a pak Megi.

Pak se člověk zvedl a přinesl Lumpíkovi jídlo až do postele. Taky vodu. To se mu tedy ještě nestalo. Nemusel se ani zvedat. Mohl se najíst opatrně přímo na pohovce. Za chvíli cítil, jak se mu vracejí síly. Mohl dokonce i vstát. Když se mu to povedlo opravdu pořádně, přiběhla Megi. Zaštěkala na něj, jak moc je ráda, že má nového kamaráda. Lumpík se opatrně prošel po pokoji. Nohy byly ještě celé zesláblé, ale i přesto se cítil tak dobře. Vůbec netušil, že lidé mohou být i takoví.

Za pár dní byl Lumpík naprosto v pořádku. Dokonce se už i mohl proběhnout s Megi. Byla skvělá. Dělila se s ním o jídlo a taky si k němu chodívala lehnout, aby nebyl sám. Lumpík byl tak šťastný. Přiběhl ke svému člověku a vesele se mu hlavou otřel o nohy. Musel mu poděkovat. Za všechno. Ten se k němu sehnul a pohladil ho. Dokonce mu vtiskl i pusu na čeníšek. Tohle Lumpík nikdy nepoznal. Bylo to moc příjemné.

Večer, když s Megi leželi po dlouhé procházce a dobrém jídle u topení na dece, přitiskl se k ní. Měl svoji novou kamarádku tak rád. A ona jeho, to poznal. Stejně jako poznal, že tenhle člověk je moc hodný a bit asi nebude. Usínal s tím nejhezčím pocitem na světě.

Člověk je pozoroval. „Nejspíš dostala Megi úžasný dárek k Valentýnovi. A její nový kamarád taky,“ pomyslel si spokojeně a usmál se té myšlence.

 

Autorka: Naďa Kučerová

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?